Dvě tváře lásky (1996)

Nápad udělat z francouzského psychologického dramatu z roku 1958 americkou romantickou komedii mi sice přišel přinejlepším podivný, ale kupodivu se to celkem podařilo. Všechny výtky by směřovaly ke scénáři, ale výsledek je romantický i vtipný a herecká sestava v čele s trojicí Streisandová, Bridges a Bacallová je výborná. Příjemný závan starých časů.

Veľmi dobrý romantický film, ktorý neskĺzava ani k melodráme ani ku komédii, ale snaží sa analyzovať oba aspekty ľudských vzťahov: rozum a cit. Hlavní hrdinovia, Rose a Gregory, už nie sú tínedžeri, ale zrelí ľudia s vysokoškolským diplomom. Môže byť spriaznenosť duší dostatočným pojivom manželstva? Gregory si myslí, že áno a vďaka určitému nedorozumeniu si mysli, že Rose ma ten istý názor. Tento rozpor vydrží niekoľko mesiacov, ale keď vybuble na povrch, tak všetko zmení. Takže máme možnosť sledovať zmenu Barbry Streisand zo šedej myšky na sebavedomú dračicu. Tu už to začína byť mierne sentimentálne, ale vďaka výbornej produkcii, dobrému scenáru a vynikajúcim hereckým výkonom neprekročí hranicu vkusu. Otázka je prečo by mal pri bozku znieť Puccini? Táto myšlienka, ktorou sa hrdinovia zaoberajú pri svojich debatách je vtipne vložená do záveru filmu, ktorý už je v záverečných titulkoch mierne presladený. 75%

O vztazích můžu říct hlavně to, že kdyby nebyly, byl by lidský život o mnoho snazší, ubylo by sebevražd, vražd a vlastně i válek. Jenže jeden z nejhorších lidských vynálezů tu je a lidé se tak od té doby stále snaží přijít na to, jak je zvládnout a jak vybalancovat kompromis mezi mužským egem a ženskostí. Ne vždy se to daří. A pokud člověk zhořkne Gregory Larkin, pak se těžko nějaké navazují. Jeho plán vlastně není špatný. Rozhodně má pravdu, že vášeň a sex může za hodně problémů a mj. i za nevěry. Jenže sňatek z rozumu také není asi nejlepší nápad. Otázkou tak zůstává, proč prostě nezůstali přáteli bez svatby a společného bydlení. Jak už to tak v amerických blbinách bývá, museli se do sebe zákonitě zamilovat, aby film mohl skončit happy endem. Jeff Bridges je zábavný, Barbra Streisand působí stejně krásně a roztomile jako v jejím prvním filmu Funny Girl. A rozhodně bych v tomto snímku netipoval, že překročila padesátku.

Ach jo, že já se zkrátka nedokážu smířit, že dobrá "romantická komedie" neexistuje, protože spojení těch dvou slov je stejně nesmyslné jako třeba výraz "světle černá barva" či "herec Nicolas Cage". Aby to vůbec mělo nějakou zápletku, nechala režisérka hlavního hrdinu vytrvale odmítat sex a navíc o tom vytrvale žvanit. A já se slzou v oku vzpomínal na film, který jsem viděl těsně předtím, a který byl plný indiánské romantiky. Indián tam v podobných situacích rozhodně nežvanil. V rámci předehry vrazil partnerce facku na jednu tvář lásky, pak na druhou, odmítání sexu bylo rázem zapomenuto a vše šlo jak po másle. Ale zpátky k tomuto veledílu. Tak na jednu stranu se tomu hrdinovi nedivím, pouze zoofil či Moravák z Polívkova Dědictví by chtěl mít sex se samicí kahaua nosatého. Tím pádem mě fascinovala závěrečná "proměna" Streissandové. Vše na sobě vylepšila, ovšem na to hlavní zapomněla, takže objektivně zůstala stejně (ne)přitažlivá jako dříve. Mi přišla jak ty velmi tlusté ženské, co si nechávají děsně záležet na namalovaných nehtech.

Pár věcí mi v průběhu sledování tohoto filmu trochu haprovalo - Neponižovala se Rose příliš, když přistoupila za daných okolností na sňatek, ač sama to poměrně záhy evidentně cítila a chtěla celé jinak? Neměl Gregory ze svého "předsevzetí" ustoupit a Rose odprosit na kolenou mnohem dříve - vzhledem k tomu, jak popisoval v závěru "vývoj" svých pocitů? Vážně měla Rose zapotřebí podlehnout nějakým zažitým všeobecným představám o ženách a tak trochu ze sebe pak dělat někoho, kým asi úplně nebyla?... Celkové dojmy jsou ale více než dobré. Příjemné herecké výkony, chemie mezi ústřední dvojicí, námět, atmosféra... Vlastně mi to celé postupně do sebe hezky zapadlo, co mi tam haprovalo, haprovat přestalo nebo už jsem to aspoň necítila v takové míře jako ze začátku. A vyzdvihla bych ten nádherný romantický závěr, určitě jeden z nejpovedenějších, jaké jsem v rámci žánru viděla. Takováto neohrabaná a přesto dokonalá vyznání a to vše okolo, to je přesně to, co (nejen) my holky chceme zažít:) Nebo alespoň vidět v povedeném filmu. 80 %.