Samotář v Seattlu (1993)

Tak klišoidní záležitost, jak jen to u romantického filmu z devadesátek jde. Jenže ten děj je zároveň tak milej a příjemnej, že jsem to tomu tentokrát bez větších keců odpustil. Jedna z nejmladších verzí Tom Hankse, jakou jsem za svůj filmově bohatý život viděl – a vlastně i docela vtipná ukázka toho, jak málo stačí k tomu, aby se z člověka během jednoho telefonátu stal celonárodní sex symbol.
Zajímavostí pak zůstává, že jde snad o jediný romantický film na ČSFD, který hodnotí lépe chlapi než ženský. Těžko říct, čím to je. Možná tím, že se ten náš zamilovaný páreček potká až úplně na konci a celou dobu se kolem sebe jen tak opatrně motá.
Každopádně jakožto zdejší největší alfa samec databáze mám povinnost držet s ostatními chlapy basu a to hodnocení o něco přifouknout. Tentokrát si to tenhle nenáročný, ale sympatický kousek docela zaslouží. [70 %]

Já asi vidím romantiku v něčem jiným. Pozorovat to bylo spíš utrpení. Rvalo mi nervy jak se Meg a Tom neustále míjeli. Originálním to shledávám snad jen díky nápadu, jak k osudové lásce vlastně došlo. Chemie mezi nimi žádná, komedii jsem taky nevypátrala a romantiku už vůbec ne. Zaujalo mě  jen extrémně mlaďoučké vzezření Hankse a Ryan. Byla bolest to dokoukat do konce. Vůbec mě nezajímalo, jak to dopadne... No jak asi? :) P.S. chudák Walter...

Když vidím Meg, tak uchcávám štěstím, ty vlasy dozadu byly hodně provokativní, chtěl by ji určitě každý, o tom svědčí i první setkání na empire state, kdy Tom na ni hledí jako na svatý obrázek. Klučina se vyvedl a celá zápletka trochu pokulhává,, nicméně je to o Tomovi a Meg a jejich další jízdě ve stylu ideálního páru. Za mě 80 procent, protože bych s Meg chodil taky rád a jistým způsobem se tvůrcům daří toto na diváka přenést...že s ní jako chodíme, ona je hlavní personou filmu, je to prostě o ní, film o Meg za osmdesát :) páček čao

Doufal jsem, že by mohlo jít o film ukazující osudy Michaela Bertiauxe, původně anglikánského vikáře v Seattlu, který konvertoval ke kultu vúdú. Je poměrně známou osobností a ví se o něm dokonce i u nás. Založil několik okultních spolků a napsal tlustou, geniální a poněkud šílenou knihu The Voudon Gnostic Workbook. Spolu s vizovickým rodákem Walterem Jantschikem, propagátorem bafometické gnóze a zakladatelem Bafometova řádu (Ordo Baphometis), patří k čelním představitelům tzv. nagualistického proudu v magii západní tradice. Na takový film bych se rád podíval, ale tenhle snímek byl bohužel o něčem jiném. Jde o sentimentální slaďárnu, kterou ve svém komentáři výstižně charakterizoval uživatel truby: „Romatický kýč, kterému se nedá věřit snad jediný moment. Vše je umělé, prvoplánové, jednoduché.“ Film mě nudil skoro stejně jako četba Workbooku, který je rovněž umělý, avšak není prvoplánový (chybí mu jakákoli koncepce) a díky své bizarní terminologii plné neologismů není zrovna jednoduchou četbou.

Koho tehdy napadlo, pojmenovat to v češtině Samotář? V originále to byl Nespavec, a ačkoliv to v tom filmu podle mě nebylo, mohl mít problémy se spánkem, to nevylučuju. Ale samotář to rozhodně nebyl..? Měl syna, kamarády, kolegy v práci, rodinu…chtěl se seznámit…. Víc mě ale vytáčelo, že ten malej dohazovač Jonáš mluvil sprostě, a že byla hlavní hrdinka Annie zadaná, a aby Sam došel štěstí, musel kvůli tomu někdo dostat kopačky. Když dnes vidím plastikovou Meg Ryan, tak si říkám, že to Billu Pullmanovi určitě není líto.