Dům bláznů (2002)

* Podivná dramedie, namíchaná z ruské melancholie a pesimismu s bláznovstvím, v některých momentech s efektem frašky*Končalovskijji ponořil do šílenství a zmatku. Žel - svou režii na mně nezapůsobil. Romantická linie, celé to poblázněníŽany Bryanem Adamsem(i jeho přítomnost v několika sekvencích), promítající se v její fantazii, vyznívá neadekvátně, někdy nuceně, jindy směšně a ve své repetitivnosti songu„Have You Ever Really Loved a Woman?“v několika obměnách, začíná obtěžovat. Další z podivností je jemnost, s jakou jsou zobrazeni vojáci na obou stranách čečenského konfliktu, zvláště pak v kontrastu s rámusem duševně nemocných pacientů. ///  Nepochybuji o kráse a nadáníJulije Vysockej;důvody k udělení ocenění mi ale nejsou dostatečně zřejmé - její herectví je teatrální, šišlání nepřirozené. Nepřesvědčila mne ani o schopnosti být klaunem, ani ženou nevinně milujícíBryanaa posléze intenzivněAhmeda. Co stojí za zmínku (krom skutečných pacientů, kteří se objevují ve vedlejších rolích a hry na akordeon s uklidňujícím účinkem), je postavaAliho(Stanislav Varkki, zde neuveden mezi účinkujícími), věčně zadumaného pacienta s batůžkem na zádech, plným poezie..

Před očami míhá se mi stále ženština korpulentní poskakující bez samopalu a se samopalem(ach hořkost sama!)spolknuvší nejspíše celý kodex zákonů, kteréž neustále recituje. Tu zjeví se anděl s harmonikou, udávající všemu tomu mumraji bláznivému správný rytmus. Anděl držící jablko zaprášené znázorňující Zemi se všemi národy, „jež se milují, bojují a zabíjejí“. Zde, v domě bláznů, na střepinách čečensko-ruských vztahů setkají se vojáci, pak lidé, pak bratři bojující bok po boku v jiné zemi. Nyní však proti sobě stojí jako nepřátelé. Jak absurdní. Tohle bláznovství zavání smrtí. Tu noří se anděl do svých snů, by jej strach dočista nestrávil. (Voják zas do opiového nevědomí.) Ten sen je všakpravým ŽIVOTEM, kde vládne láska a všichni sedí pospolu u jednoho stolu.Tak by to mělo být. Tak je to správně. Klidně i s Bryanem. * Do zvuků války zní tesklivý chorál čečenských mužů toužících po domově. Ne po zabíjení. Anděl zpívá: Ohni, miluji tě, nezabíjej mne! Bláto, miluji tě, nezabíjej mne!... Kdo je tady vlastně blázen? *Celý svět je domem bláznů...A kousek v mémDeníčku.

Ač je film popisován jako romantické drama, moc dramatičnosti jsem tam nepostřehl. Spíš mi to přišlo jako smutná komorní komedie. Když se člověk nad tím vším zamyslel, muselo to být opravdu kruté, ale zde to zachyceno nebylo. Nejvíce mne zaujala postava Žany, která víceméně táhla celý film. A nejvíce mne překvapil Bryan Adams, který si tu zahrál její sen. 70%

Skvělý nápad, jak natočit silný antiválečný film. Před bezmocí a přirozenou prostotou duševně churých tupost války (ať v ní jde o cokoliv) jen zvoní. Končalovskij je chytrý režisér, herci jsou sami o sobě výteční a jsou-li vedení takovou rukou, člověk se o ty prostoduché dobráky, které představují, svíravě bojí.

Tak ono je to drama? A já bláhová myslela celou dobu, že se dívám na komedii... Ať už to záměrem tvůrců bylo nebo nebylo, v každém případě jsem se dobře bavila. Něco tak ujetého se často nevidí. Ruských filmů zase tolik neznám (pokud nebudu počítat povinně shlédnuté válečné filmy a Mrazíka, tak snad jenom vydařenou Ironii osudu), ale tenhle považuju za velmi povedený. A nemyslím, že by to bylo kvůli účasti Bryana Adamse.