Dopisy v krajkách (2000)

Když chcete ukázat nahotu, ale musíte k tomu najít nějaký dobrý důvod, aby v tom mohli hrát i uznávaní herci... Jak ta pokreslená kočka, tak hraběnka Ďásková byly příjemným osvěžením pro jinak nezajímavý příběh o tvrdohlavosti a jakési zvrácenosti, který postrádal poučení i pointu a tudíž vyšel naprázdno. Jestli se to vysílalo na Silvestra, tak chápu, že se to lidem mohlo líbit, ovšem lidem značně opilým, toužícím po zábavě a ne kulturním naplnění.

Rozhodně zajímavý počin. Na české vody se jedná o dost netradiční záležitost. Přirovnal bych to lehce k Pasoliniho Canterburským povídkám byť zde nejsme v renesanci, ale v baroku a v podstatě se jedná o povídku jedinou. I na mně bylo lecos dost naturalistické, třeba ta scéna s hřebcem nemusela být tak explicitní. Ale osazenstvo při čtení dopisu bavilo, všichni zapudrovaní jak doba kázala, Zedníčková se navíc neustále drbající škrabátkem :-). Na ČT poměry opravdu nevídaná záležitost. Bylo to zkrátka dekadentní asi tak jak tehdejší znuděná šlechta byla. Místy velice vtipné, dialogy vytříbené,  herecké výkony všech zůčastněných skvostné a i velmi odvážné. Dávám za tři ručně psané vzkazy do Versailles. * * *

Řekl bych, že když v této miniatuře hrají kvalitní herci, že si alespoň oni zaslouží o hvězdu navíc, ale není tomu tak. Herecké výkony byly mdlé, čemuž se ale není co divit, když vlastně neměli pořádně co hrát. Scénář byl příšerný a celý děj taktéž. Že se po většinu doby pohybují na hranici nevkusné, zvrácené až nechutné erotiky by se dalo pochopit, s jistou dávnou zvrácenosti v divákovi samotném, ale že se pohybují na hranici zoofilie, to je podle mě na trestní oznámení, už jen za to, že něco takového je možné vysílat v televizi a všichni to považují za normální. Jan Kraus se ani hrát nesnažil, a Dagmar Ďásková mohla zaujmout maximálně svýma obříma koz..a, jinak ničím. Tohle nestojí ani za to, aby se to ukládalo do archivu. Myslel jsem si, že zvrácení jsou jen Američané a Švédové, takže i my a hranice toho, co ještě může být vysíláno v televizi se bohužel posunuly na úroveň o které jsem si myslel, že je problémová i na internetu.

Pan de Grammont (František Němec) pořádá menší večírek pro místní šlechtu. A aby své hosty náležitě pobavil, přečte jim dopis od své ženy, který právě dorazil... Inu žánr historických erotických filmů se u nás příliš netočí, ale jednou z vyjímek je právě snímek Dopisy v krajkách. Tvůrce filmu Jaroslav Pozzi se rozhodl svůj příběh zasadit do předrevoluční Francie a hlavními protagonisty se tak staly poněkud nemravní šlechtici (a pochopitelně také šlechtičny). Dekadentní šlechtu si zde zahrálo hned několik známých českých herců (a hereček), jako jsou Otakar Brousek st., Miroslav Táborský, Naďa Konvalinková a také František Němec, který svou úlohu zvládl na výbornou. Zmínit je však třeba také přednosti a křivky Dagmar Ďáskové. Samotný příběh rozhodně umí zaujmout už jen svým tématem a originalitou (byť slabší chvíle by se také našly) a snímku také pomáhá, že se kromě interiérů, odehrává také v několika exteriérech. Snímek trvá jen necelých čtyřicet minut (takže je to taková televizní jednohubka), což je celkem škoda, protože určitě bych si na dané téma dokázal představit mnohem delší film, který by mohl obsahovat hněd několik povídek. Snímek Dopisy v krajkách je tak důkazem, že i v českých televizních podmínkách jde natočit poněkud kontroverzní, ale přitom zajímavé i zábavné dílo.

Zajímavá sviňačinka plná nahoty a perverze, ale úplná kravina to zas není. Námět o hrátkách modrý krve ve Francii je originální a zde i docela vtipně natočen. Kozatá poronohvězda Ďásková běhající nahatá s uzdou na držce a nebo šukající s koněm poté co má řádně zklystýrovanou prdel se jen tak nevidí a ještě k tomu v tv filmu.