Do větru (2018)

Sexy dvojice Polívka a Boková se prohánějí  na jachtě ještě s kapitánem bratrem a zažívají letní lásku. Film má nádhernou melancholii, je celý modrý (jako Polívkovi oči) a člověk, který už někdy byl na jachtě má pocit jako by byl zpět na jachtě. Modré vlny, vítr v plachtách, sluníčko. Přestože je film velmi hezký a estetický, samotný námět a scénář je celkem chatrný a o ničem.

Pod záminkou natočení filmu vybrala peníze a vyrazila na dva měsíce radovánek do Řecka. Týden před koncem prázdnin dorazily ještě dvě domácí hvězdičky, aby pěkně záběry vln mohla proložit improvizovaným blábolením o incestu a migrantech. Šustková bude asi kvítko, ale on to fakt někdo pustil do distribuce.

No po tolika měsících v lockdownu, vidět yachtu, moře a slunce...celou dobu jsem myslel na tu svobodu, vůni. Autorka se beztak nemohla vyžvejknout co vlastně chce říct. Všechny katarzní situace působili uměle. Jenofeba skvělá herečka. Jinak jít na yachtu ve složení 2 kluci a 1 holka, to teda navždy beze mě.

Hvězdička za Jenovéfu Bokovou, která se rodičům povedla, ale ani ona v tomto filmu neměla co hrát. Když zhlédnu nějaký snímek, mám zpravidla alespoň matnou představu, o co vlastně šlo. Sofii Šustkové se mě ale podařilo dokonale zmást, vůbec totiž netuším, co se mi touto záležitostí pokoušela sdělit. Mám z toho celého vlastně jen pocit, že si řecká vláda zaplatila reklamu, aby do Řecka přitáhla více turistů. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měla by paní Šustková peníze vrátit, protože selhala. Záběry tam byly sice pěkné, ale nudil jsem se, protože chyběl děj.

Tvůrci říkají že jde o první českou boat movie. Je to rychle zapomenutelný film, jeden z těch, kteří se snaží zobrazit mladou generaci. A rozjásaný výlet k moři pro davy to zrovna není . Scénáristka Šustková má témata vztahy , uprchlické krize, svoboda. Tápal jsem jaké mají účastníci milostného trojůhelníku vztahy. Jsou to sourozenci nebo milenci? Dramaturgii a profilaci postav nahrazuje jen náznak. Postavy mě moc sympaticky nebyly, Jenovéfa Boková je zemní znamení býk a byla mi z nich nejsympatičtější. Vztahy mezi lidmi se projevují v náhodných scénách. Podobně jako nepovedená snaha vykreslit mezilidské vztahy působí téma uprchlické krize. Vrcholem je scéna, v níž Honza na pláži vyzpovídá majitele jednoho z barů a pak v noci do foťáku řekne, že je potřeba lidem přicházejícím z vln pomoci. Aspoň se tak vyprofiluje jako "vítač" Afričanů přicházejících do malou porodností vymírající Evropy a její kultury. Film je zcela bez stylu když nepočítáme věčné filmování moře.