Do Říma s láskou (2012)

,,Do Ríma s láskou“ je krásny film od nikoho iného ako Woodyho Allena. Skoro všetky jeho filmy sú o roztomilých, vtipných a zložitých ľúbostných príbehoch, ktoré sa odohrávajú súčasne na jednom mieste. V tomto filme sa odohrávajú štyri ľúbostné príbehy súčasne v jednom z najkrajších miest sveta. Osobne si Allenove filmy vždy užívam a mám ich rád. A možno nie som objektívny, ale mňa Allen baví. 6/10

Už při tomhle filmu si čsfd znalci stěžují, jak Allen neumí odejít s důstojností a stále dál se propadá do svého psychoanalytického propadliště dějin. Inu, ještě v té době nevěděli, že může (a bude) hůř. Tohle se dalo a dalo se na to i dost příjemně dívat, i přes delší stopáž. Vypíchla bych povídku se sprchovou operou (soap opera?), každý se se svou uměleckou smrtí vypořádává po svém. Allen to očividně stále ještě nedokázal a jede si dál id-id-id model. Nebo jakej pseudoblábol si tam napsal. Nechť zůstávají roky na chaise longue plodné.

Jeden pro mě z "horších" filmů Allena. Plno věcí mi tam nedávalo smysl - tudíž rozumím tomu, že by měl mít i přívlastek"absurdní" ve výčtu typů filmu. Přišlo mi to příliš "italské" - i když to byl vlastně asi záměr, ale pro mě je cokoliv italského nepříjemné :D Takže proto se mi to také z hlavní části nelíbilo :D Jediné co bylo fajn byli asi 3 herci - Baldwin, Muti a Eisenberg :) Jinak za mě vlastně dost zbytečný film :D

Má  první zkušenost s tvorbou Woodyho z posledních dvou desetiletí, kdy se asi všichni shodují, že už má svoje nejlepší léta za sebou. Na druhou stranu mi zde ukázal, že smysl pro absurdní nápady mu pořád nechybí. Mluvím hlavně o vtipném příběhu obyčejného italského úředníčka, co se najednou stane hvězdou v hledáčku davu a médii. A všichni se ho ptají  na úplně banální věcí z jeho obyčejného života, který zažívá každý z nás (preferujete toasty, nosíte slipy či trenýrky?). Na takové nápady tady prostě máme Woodyho.  V této povídce jsem rád v hlavní roli viděl  Roberta Benginiho, jehož Pinocchia se sice pořád děsím, ale na jeho mistrovské dílo Život je krásný moc rád vzpomínám...a zde pan Bengini opět předvedl pěkný komediální výkon.  Ve druhém příběhu (ještě se samotným Woodym jako hercem) o objevení pěveckého talentu otce nástavajícího dcery, zase zazní přelomová myšlenka, že ve sprše zpívá skvěle každý (:D) a rovnou dvě skvělé scény přímo se sprchou v opěre. Penélope Cruz a Alessandra Mastronardi mají pro mě více kouzla než některé herečky ze starších Woodyho filmů, které se mi třeba jinak líbily daleko více (jeho vkus na ženy je pro mě dost nevyzpytatelný.) A celkově jsem se ani  u těch zbylých dvou příběhů nenudil, i když tam už Woody spíše jen opakoval své oblíbené vztahové propletence a intelektuální debaty mezi mladými lidmi. To místy  už bylo  trochu  nebezpečně povědomé,  ale Woodymu  to asi ani nemá cenu vyčítat. Takže ok. Královská pohádková romantika to jsou moje milované Prázdniny v Římě. Neurotická Allenovská romantika s absurdním humorem navrch to je Do Říma s láskou. Na absurdní příběhy s Berginim a Woodym budu rád vzpomínat, zbytek ale taky obstál. Není to  vůbec špatná jednohubka, ale vyšší hodnocení si asi případně nechám pro nejoceňovanější Allenův film z posledních let Půlnoc z Paříží, kde očekávám tak trochu zázrak. Ale pokud Woodyho můžete, tak až budete mít čas a nebudete zrovna nikoho zpopelňovat, klidně si tuto římskou hříčku dejte!

Chtěli jsme nějakou italskou komedii, když už na čas žijeme na Sicílii a narazil jsem na tenhle Woodyho film. Začalo to celkem slibně, bylo to dost vtipné a všechny ty příběhy se začaly prolínat, ale brzy to začalo chytat strašně retro nádech. Ten humor, hlavně Benigniho už je bohužel pasé a do současné filmové tvorby se mi moc nehodil. Je to odlehčené, sociální, celkem zajímavé, ale ve finále celkem o ničem. Průměr.