Dívka s pomeranči (2009)

Celkom mile, nenarocne, nic prevratne. Trocha slabe, ale predsa-len mile, na 3* staci :). Najmilsi bol ten tatko - fakt zamilovany, fakt vsadzal na lasku. Mama menej hlbava, synak v 16-tich sa pokusil na zaver cez tie pomarancove listy zbuchat daco podobne, ale urcite marne. Jednak ten vek, jednak hlbka jeho ocarenia. No co uz, dnes sa to berie lupom!

Knížka pro 12. leté? Já skoro padesátník a hltal jsem každou stránku jedním dechem. Je to krásná kniha. Ale o filmu: Proč se film, který je natočen podle velice úspěšné knihy musí za každou cenu lišit? Začátek příšerný, kdy je hlavní hrdina ( spíš fanoušek posiloven, než obdivovatel vesmíru) nasr..., že dostal ten dárek. Přesuny do minulosti vůbec jako minulost nepůsobila a dívka s pomeranči? No nic brůza to není , ale rozhodně nejdřív přečíst knihu a nikdy ne obráceně.

Knihu jsem nečetl - a film? Sladkobolný příběh, který ničím nepřekvapil a svou úrovní se blížil tuctům podobných filmů hollywoodské produkce. Na to, aby se člověk zamyslel nad smyslem vlastní existence, toho ukázal málo. Herci neměli moc šancí na svou prezentaci, předvedli šedý průměr, snad jen mladičká Stella ve své mimice byla trošku výraznější. Georg nějak moc vyrostl ze své klackovitosti, jeho přeměna vlivem otcových dopisů nevyzněla příliš přesvědčivě. Závěrečná scéna vracející se Stelly byla vrcholem... Ale ty tři body si film zaslouží alespoň za prosluněnou Sevillu, když už ty spousty sněhu nemusím...

Stejnojmenná knížka od Josteina Gaardera není v první řadě určena dospělému čtenáři, je hlavně pro čtenáře v pubertálním věku. Proč to tady píšu? Inu, protože film je dle mého natočen s příjemnou až opatrnou křehkostí, která tento věk zcela vystihuje. Ano kniha je mojí srdcovou záležitostí, film nikoliv, ale i při drobných dějových změnách má svůj jasný smysl a poselství. Cyničtí prskači si tu můžou plivat o sladkobolné romantice, ale já tvrdím, že pokud tohle má být žánr teen či young adult, tak je vše v naprostém severském pořádku! 60%

Ne, tohle přeci nejde srovnávat. Kniha příběh příjemně pozvolna posouvá kupředu, nijak s tím nespěchá, všechno má svůj čas, hraje na tajemno-pohádkovou atmosféru při vyprávění. Je to proloženo filozofickými úvahami o životě, smrti, lásce, vesmíru. Zatímco film nám celý příběh předhazuje hned, nezdržuje se zamýšlením, jde tam jen o tu dějovou linku. Je pravda, že mi taky chybělo ono větší skrývání, kdo se ve skutečnosti skrývá pod Dívkou s pomeranči, nechtěla jsem to vědět hned, ale zatímco kniha měla na odkrytí několik mých večerů před spaním, film na to měl jenom hodinu a půl - což je na tohle málo. Ale i tak mě poměrně mile překvapil, lišil se od knihy a to mě potěšilo.