Devatenáct klavírů (2008)

Český kriminální film podle románu E. Vachka odehrávající se v roce 1937 převážně v Karlových Varech. Atmosféra filmu je silně ovlivněna vzrůstající silou nacismu, což má dopad i na vyšetřování kriminálních činů, neboť se čeští kriminalisté snažili nedráždit křiklouny v Sudetoněmecké straně a zametat některé případy pod koberec. Inspektor Klubíčko v podání elegantního M. Donutila je převelen do Karlových Varů na pomoc tamějšímu vyšetřovateli Tykačovi (O. Vetchý), který se zabývá případem vraždy související s opakovaným ničením klavírů od firmy Orfeus. Stopa vede k majiteli prosperující firmy Kodetovi, který je několik měsíců nezvěstný a který do jednoho z devatenácti klavírů, které měl na skladě, ukryl šperky a drahokamy. Snímek se vyznačuje prvorepublikovou elegancí, jež je však stále více ohrožována německou rozpínavostí a drzostí, přičemž první polovina snímku nabízí navíc i zajímavý příběh. Závěr snímku však nepovažuji za tak zdařilý, neboť totožnost pachatele jaksi vyplynula v průběhu filmu a také mě nepotěšil poněkud překotný závěr. Nejedná se vlastně ani o typický kriminální příběh, nýbrž o jakousi dobovou výpověd o společenské situaci v pohraničí v předvečer nacistické okupace. Herecké obsazení bylo však více než dobré, kromě výše zmíněných herců můžeme sledovat R. Holuba jako kriminalistu Veverku, jenž též pomáhá s případem, pražského policejního radu V. Mareše, J. Langmajera coby odvážného vlasteneckého novináře Maurina či K. Issovou jakožto dceru uneseného Kodeta. V hlavní záporné roli nacisty Ericha Bodenschatze se objevil M. Stránský a v menších rolích jsme mohli pozorovat M. Pavlatu jako demokraticky orientovaného Němce s dobrými vztahy s českou populací nebo kolaborující německou manželku inspektora Tykače M. Hilmerovou. Poslední díl třídílné filmové série o inspektoru Klubíčkovi režiséra D. Kleina hodnotím průměrně, neboť i přes nadějný začátek filmu se mezi nadprůměrná filmová díla řadit nemůže.

Asi to bola iba zvedavosť, vďaka ktorej som dopozeral film, ktorý si to nezaslúžil. Za priemernosť pravdepodobne môže vďačiť už literárnej predlohe. Ale ani Dušan Klein sa príliš nesnažil, aby z filmu sňal časť jeho literárnosti a nahradil ju akciou za predpokladu, že nebude pôsobiť tak trápne, ako záverečná strieľačka. Film chvália za vykreslenie dobovej atmosféry. Nie som si vôbec istý, či právom. Aj Schulhoffove detektívky som označoval za priemerné, ale bol to lepší priemer.

Tato televizní adaptace Vachkovy detektivky je rozhodně mnohem zdařilejší než Zlá minuta, i když její atmosféra je poznamenaná komplikovaností doby, kdy se aktivizují prohitlerovští sympatizanti v českém pohraničí jako zlověstná předzvěst blížící se mnichovské zrady. Více než o klasickou detektivku se tak jedná o vykreslení napjatých a komplikovaných vztahů mezi českou menšinou a německy mluvící většinou v západním pohraničí, přičemž je zachycen i blížící se tragický osud její židovské části. V detektivním žánru tak stěží mohlo na tak malé ploše vzniknout něco jiného než poněkud povrchní schéma "hodní Češi - hodní Židé - zlí Němci a mezi nimi pro větší korektnost ovšem také nějaký ten hodný". Sice nic opravdu výjimečného, ale koukat se na to dalo a mělo to i nějaký spád.

Predlohou tohto výborného filmu je rovnomenný román Emila Vachka, ktorý vyšiel v roku 1964. O čo ide, karlovarska továreň na klavíry Orfeus, keď záhadne zmizol jej majiteľ, podnik za podozrivých okolnosti prešiel do rúk nacistov. Všetkých devätnásť vyrobených klavírov sa predalo pod cenou a až potom nacisti zistili, že v dvoch klavíroch boli uschované šperky a peniaze, ktoré si heinleinovci z karlovarska chcú privlastniť na financovanie svojho politického boja. Dej filmu je situovaný do obdobia tesne pred Mníchovskou dohodou, obsadením Sudet, kedy Česi museli utekať z Čiech hlbšie do vnútrozemia, zhabaný im bol majetok nemeckými spoluobčanmi. Tu sa v prvom rade preukazovali povahy ľudí, ktorí dlhé roky bývali tesne vedľa seba. Pre zaujímavosť v roku 1937 nebol v Karlových Varoch ani jeden obchod s českým názvom a o chvíľku nebol v češtine žiaden nápis. Všetko v nemčine. Zaujímavé bolo aj hlásenie sa k nemeckej menšine, kedy až 90 % obyvateľstva na karlovarsku tvorili Nemci. Tieto fakty s narastajúcim nacizmom, ktorý postupne získaval na sile je nevyhnutnou súčasťou tohto filmu. Skutočným nepriateľom vyšetrovateľov nebol iba páchateľ ale aj pronacistický zmýšľajúci ich nadriadení. K 1.7.1939 bolo evidovaných celkom 171 401 utečencov z pohraničných oblastí smerom do vnútrozemia. Z toho bolo 141 037 Čechov, 18 673 Židov, 10 496 Nemcov (50 000 štátnych zamestnancov tam ešte ostávalo). Nech sa takáto história už nikdy neopakuje !

Zůstává totéž co v minulých filmech. Dobová atmosféra na vás dýchne díky kvalitním kostýmům, dekoracím a kulisám. Bohužel už je to doba spíše smutná než veselá. Osobně si myslím, že celkově je nejslabší film ten druhý - Zlá minuta. Tady se ke skvělému Miroslavu Donutiovi a Radku Holubovi přidává ještě Ondřej Vetchý. I díky nim je film celkem povedenou kriminálkou z dob dávno minulých.