Zlá minuta (2005)

Miroslav Donutil alias Detektiv Klubíčko vyšetřuje případ mrtvého děvčete, nalezeného v kontejneru na písek. Podezřelých přibývá, zimní atmosféra první republiky není špatná, herecké obsazení také ne, avšak v klubíčkovských detektivkách Zlá minuta zaujímá průměrné místo a z trojice televizních filmů podle námětu Emila Vachka je u mě na druhém místě.

Ach jo, Prachaře mám docela rád jako bývalého člena Nightwork, dokonce mi nevadí ani jako moderátor nebo porotce, ale v tomto případě byl jako herec hrozný. Tahle kriminálka nebyla po příběhové stránce hrozná, dokonce má i několik zajímavých pasáží a dobrých momentek, ale jako celek na mě moc velký dojem neudělala. Donutil to táhl sám, ostatní se zrovna moc nepředřeli. Místy se to i dost vleklo. Nicméně průměrné ohodnocení tomu dám, ale jen tak tak…

Na mě skutečně z příběhů s detektivem Klubíčkem dýchá atmosféra první republiky a do zabrání státu nacisty ještě něco příjemného na té době. Ovšem co se děje v příběhu, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát. Objevená mrtvola si leží v bedně a postupně se na ni chodí dívat všichni z okolí. Ještě, že jde kolem inspektor Klubíčko, jinak by asi zůstala k objevení ještě zbytku Prahy. A pokračuje to dál. Než se vůbec začne vyšetřovat, řeknou si všichni, co kdo kdy a kde dělal a pak se trochu vyšetřuje. Začátek je nesmírně zdlouhavý a konec naopak strašně jednoduchý. Vše vlastně zařídí výslechy a brilantní dedukce inspektorova. Chybí napětí.

Komornější zpracování kriminálního příběhu, kde ani mrtvolu neuvidíte, vše ve stylu starého dobrého rady Vacátka. Z herců lze zmínit pouze Miroslava Donutila v roli inspektora Klubíčka a dorovnat jeho herecké snažení mladým Jakubem Prachařem a oblíbeným Martinem Štěpánkem, záletným doktorem. Závěr: doporučuji.

Zlá minutamá hodně předpokladů pro vynikající televizní či filmový přepis. Nehledě na to, že Vachkův Klubíčko už byl skvělý v tomto případu v rozhlasových hrách s Bohušem Záhorským nebo s Markem Ebenem. Nicméně na ČT asi bylo vyloženě nutné nechat tento fenomén splynout s Donutilem, protože jinak by také nemuselo vzniknout vůbec nic. Jako televizní filmeček to funguje, retro je uvěřitelné, detektivní pointa je příjemně napínavá a odhalení vraha překvapí. Přála bych si ale, aby Alex Koenigsmark neposouval děj o tři roky vpřed, protože úzus z Poirotovského seriálu, že rok 1936 je nejhezčí je sice fajn, ale je to jen dojmologie a na retru z roku 1933 není přece vůbec nic špatného, ba právě naopak.