Muž, který vycházel z hrobu (2001)

Klasická rutinní detektivka, která až do závěrečného rozuzlení nedává moc smysl a je poměrně těžké se ve změti postav orientovat a vytvářet mezi nimi jednotlivá pojítka. Televizní vizuál nikterak neurazí, vesměs to je taková klasika doby. Stejně tak obsazení je solidní ale reálně nemá nikdo moc šanci vyniknout. Každému, kdo dokázal tento galimatyáš rozluštit dříve než zamýšleli tvůrci, tak bych mu zatleskal.

V kontextu české televizní tvorby je to minimálně obstojné, z širšího pohledu to již bohužel srovnání neustojí. Děj je překombinovaný, zvraty založené na podivných náhodách a k vyřešení všech zločinů dopomůže vyšetřovatelům něco z oblasti kouzel. Na tu mizérii scénáře je však film solidně natočen, překvapivě nenudí, což je ale především zásluhou zúčastněných herců.

Přelom století znamenal plno kriminálních filmů. A to do té doby než je vystřídaly kriminální seriály. Je to taková průměrná televizní kriminálka, u které jednoho pachatele známe, dalšího ne. A ty případy se nám pěkně prolínají a člověk může začít tipovat. Film je docela kvalitně obsazen. Mě osobně vadil fakt, že ne zrovna málo času bylo věnováno samotnému soukromí majora Bohuslava, ale nějak tu omáčku zřejmě vyplnit museli. Nic víc od toho ale nečekejte než po zhruba pětasedmdesát minut možnost tipnout si vraha.

Fascinován retro zážitkem z toho, jaká móda se tehdy na začátku milénia nosila, jsem jako panic, kterého do prvních tanečních vypravuje máma, spočinul v němém úžasu nad tím, že sál je plný vilných žen, které mě chtějí šukat do mrtva. Což o to, zásun by to nebyl marný, ovšem s jejich přístupem zůstanu vystrašený ještě dlouho. Dušan Klein mě coby taneční mistr znervóznil, měl jsem vyřešit zdánlivě důmyslnou detektivku, v níž byl vrah tanečních rytmů znám hned po prvním vstoupení do sálu. Ještě teď se z toho Klep(l)u. Analyzoval jsem možnosti, jak Kanyzovi s Cibulkovou zatajit, kdo je onen vrah, ale nedalo se s tím žít. Naposledy píchatelná Sandra Nováková to naštěstí nebyla, přece jen jsem byl o pomyslný krok před kriminalisty. V květináči, na toaletě i ve sklenici s perlivým nápojem jsem nechával indície ve formě bobků, že je to Bob, nikdo to nechtěl vidět, vše marné. Minuty plynuly, mrtvoly se kupily, bylo to nejdelších devadesát minut v mém životě. Vrah to ale nevydržel a minutu před zavíračkou chytil Sandru pod krkem, přičemž ji ohrožoval střepem z rozbité sklenice. Pro mě to byla úleva. Dlouho bych si vyčítal, že jsem věděl, kdo vraždí, a nic jsem pro to neudělal. Nyní už s pocitem, že není Klein rolí, se směle mohu vrhnout k odříkávání desatera pátera Knoxe. Mám neodbytný pocit, že tenhle krimi počin by se neodvážil porušit žádné z nich, aniž by předem nevaroval diváky, že přece něco tak směšně debilního ani nemůže žádná pravidla porušovat. 0/10

Námět kriminálního příběhu o sérii brutálně napadených důchodkyň nijak nevybočuje od zavedeného standartu a děj jako takový není v tomto žánru nijak ojedinělý. Tvůrci se rozhodli přidat rodinné drama jednoho z policistů, který si právě prožívá osobní soukromou krizi. Příběh má tak dvě dějové roviny, které se kupodivu vzájemně neruší a naopak se příjemně doplňují. Není zrovna obvyklé u kriminálek zabíhat i do takovýchto záležitostí a to ve své podstatě probouzí jistou zvědavost. Ryze televizní film sice nemá žádné napětí a typickou žánrovou atmosféru, ale nevyznívá nijak špatně. Nenáročný film je zcela vhodný pro příznivce literárních krimi příběhu.