Jak básníci čekají na zázrak (2016)

Básníci nám zestárli, a pomalu a klidně proplouvají světem, který jim už přijde místy příliš rychlý. Básníci se loučí s diváky, nejspíše se jedná o poslední film z pera Ladislava Pecháčka, neloučí se ale se svým způsobem života a se svými sny, které si určitě splní. Někdy. Možná. Určitě! Ač nemám příliš rád Lindu Rybovou, na roli Zlaté rybičky byla vybraná dobře. Osobně bych si ale vybral spíš Vendulku utěšitelku, která vypadá furt velmi dobře. Fajn byla i role malého Štěpánka. Horší už to bylo s malou Vanessou, jeho spolužačkou. Film bohužel trpí snahou natáhnout ho na "standardní" dvě hodiny, takže se zde objevují zbytečné postavy se zbytečnými scénami, které nudí, a jejich snaha přispět do děje vyznívá na prázdno. V kině by mne to asi moc nenadchlo, ale domácí promítání po dlouhém týdnu bylo fajn.

Básníky jsem nějaké viděl,  asi ne všechny díly, ale nikdy jsem je neprožíval, na rozdíl od některých vrstevníků. V různých dílech mi vadili různí lidé, asi nejvíc Kříž drmolící ty jeho básničky,  kterej teď vypadá spíš jak ženská po přechodu a pak v nějakém starším díle Brodská. Tentokrát to dávala umírněně, takže to šlo. Děj de fakto o ničem, jako vždy. Obživlá Ryba-ová to celé oživuje, synek Kříže nesympa držka. Hodně PP, ale to mi žíly nijak zasadně nerve. Oddychovka k večeři. Tak, a máme to.

Přeci jen něco připíšu (ad krapet níže obecně k Básníkům). Nakonec souhlasím pro lepší hodnocení tohoto dílu, než předchozího (.. neztrácejí naději). Je tu velmi dobrý výkon Filipa Antonia v roli Juniora, Linda Rybová má lepší úroveň, než Michaela Badinková a např. Vendulka utěšitelka je konečně trochu sympatická. Naopak, za zbytečné považuji zapojení tří postav důchodců z ústavu (Lábus/Hrušínský/Abrhám).

Jak básníci čekají na cameo. Film plný cameo rolí přeživších epizodních postav z totalitní trilogie, jejichž objevování se a mizení ve filmu je zcela bez ladu a skladu, hlavně však bez nápadu a nějakého většího smyslu. Chyběl snad už jen ten Mireček. Určitě nejlepší porevoluční básníci, ale ruku na srdce, laťka čtvrtým a pátým dílem nebyla nastavena zas tak vysoko, aby se nedala přeskočit. Snad je to už opravdu naposled. Další díl už by totiž musel nést název Jak básníci čekají na smrt a to opravdu nechceme vidět!

Pokud přežijete úvodní hřbitovní dialog mezi Štěpánem Šafránkem a jeho filmovým synem a nevypnete to během úvodních titulků s dětským sborem, které se vás snaží přesvědčit, že jste tu úplně špatně, tak se dočkáte celkem pohodového pokračování plného známých postav. A právě na staré známé postavy (důležité je slovo "staré") se tu spoléhá poměrně dost. Tak nějak se postupně objevují, celé to pomalu plyne, vzpomíná se, rozjímá se o stáří, ... a vlastně se skoro vůbec nic jiného neděje. Že to nakonec klapne se sousedkou je jasné od plakátu. Když se v druhé půlce začne plánovat oslava narozenin v domově důchodců, podle příprav to vypadá, že oslavence unesou vrtulníkem a oslaví to v Riu, ale nakonec se vlastně vůbec nic alespoň trochu vzrušujícího opět nestane. Takže když to uvidíte, tak to přežijete, když ne, tak na tom budete úplně stejně, protože už teď si z toho pamatuju v podstatě prd.