Jak básníci neztrácejí naději (2004)

Tohle je ještě poslední celkem slušný kousek z celé řady. Nevím jen proč tam nacpali Vaculíka - resp. vím - protože v tu dobu býval prostě hvězda. Ale moc tomu neprospěl, spíš to rozmělnil a v dalším dílu dorazil. Nevím taky proč v každém dílu musí být nová ženská, tady ta zrz uječená zpěvačka mi přijde zbytečná. Ale celkově to je ještě fajn film, spíš trochu nadprůměr.

Ano, tenhle díl je podle mě nejslabší z těch pěti. Nejlepší dvojka a čtyřka. Nicméně všechny čtyři první jsem ohodnotil pěti hvězdami, protože všechny jsou v naší produkci nepřehlédnutelné. Tento poslední už trochu kulhá. Přesto je to pořád jedna z těch nejlepších komedií české výroby. Takže jsem ubral jen jednu hvězdu.

Kadence básníků zde (%) - 78/78/73/52/47/57 . Nejmíň má tedy tento díly, kdy básníci neztrácejí naději. Neřekl bych, že je nejslabší (to podle mne ten poslední), ale nebudu se hádat. První tři "socialistické" díly jsou dnes již klasikou, plnou neotřelého humoru a hlášek. Stejně jako stárnuli (stárli ?) básníci, přibývalo na věku (řeším problém "stárnuli /stárli ") i divákům. Včetně mně. Mohli jsme mnohé porovnávat (studia na střední škole, pak vysoké, první nástup do práce, první lásky, první zklamání). V tomto kontextu je tento pátý díl hodně vypovídající o krizi středního věku. I když u Štěpána se mi zdá, že na něj přišla už někdy před třicítkou. Na ostatní díly recenze psát nebudu, bylo by to zbatečné. Tohle úplně stačí.

Díl, kde Štěpán Šafránek prožívá a zároveň ironicky komentuje krizi středního věku by Básníkům slušel. Bohužel, do krize se dostali autoři. Je to dlouhý, pořád se skáče mezi dějovými linkami, ale nic zajímavýho se neděje. Veškerá poetika původní trilogie je fuč. Nefunguje nic z toho, co fungovalo v předchozích dílech: lehkost vyprávění chybí; humoru, kterej by přirozeně vyplýval ze situace, je málo  a místo něho jsou tu občas vtipy na sílu jako z Kameňáku; básničky jsou stupidní a úplně jim chybí atmosféra; animovaných sekvencí je málo; hudba je nezajímavá; dívky nejsou romantické a nenechávají se dobývat. Občas zafunguje konkrétní scéna, ale celkově je to plytký a bez atmosféry.

Veškerá poetika a generační výpověď jsou fuč. Nahradila je uměle vykultivovaná estráda béčkových celebrit a product placement. Hlavním otiskem doby už nejsou osudy Štěpána a Kendyho, ale zprasená kinematografie. Vtip zmizel, dialogy nedávají smysl, objevila se spousta zbytečných scén a postav. Tolik let uběhlo od čtvrtého dílu, přesto to působí, že to někdo pytlíkoval hodinu před natáčením. Ve kterém vesmíru by se sakra používal TV ovladač na auto?