Deštivý den (1962)

Obyčejný den obyčejné matky, jen matky nebo uznalí otcové pochopí a ví...
Jinak prima ospalá nálada Prahy roku mého zrození...toto letí

Vlasta Chramostová tomu tradičně dodává jistou klidnou důstojnost, což ale na kvalitě filmu, kterej stojí za dvě starý bely, nic moc nezmění.30%

Příběh jedné ženy a jednoho dne. Až překvapivě nadčasová sounáležitost všedních starostí, povinností i radostí, míjejích se v každodenním shonu, nabývá na intenzitě zvláště v kontextu doby, zvyšující nečekaně silné nároky v domácnostech i zaměstnáních. Civilní realistická tvář je filmu vtisknuta nejen hereckými výkony Vlasty Chramostové, Helgy Čočkové i Zdeny Hadrbolcové, pohybující se teprve na startu své umělecké dráhy, ale především zachycením obyčejných malých věcí i tepu velkoměsta. Tvář Prahy včera a dnes.(22.04.2014)

Civilistní film s nádechem nastupující nové vlny, zde spíše ve formě než obsahu, neb film je kritický jen komunálně a kousavý není ani trochu. Vlasta Chramostová zde hraje pravou dobovou superwoman, která všechny překážky žití zaměstnané ženy a matky snáší s vyrovnaným úsměvem bódhisatvy, aby se nakonec našlechtila pro vracejícího se manžela. Tento film by mohli za trest pouštět zatvrzelým feministkám.(26.07.2013)

"Člověku dělá dobře, když ho lidi potřebujou...". Nádherný obraz tempa doby v Praze 60.let v jednom deštivém dni zdravotní sestry. Tolerance, ale i pravý opak, skvělé kontrasty rodinných starostí, vděku, pochopení i zasloužené pomoci od druhých"A copak na světě neexistujou svobodný, hodný holky co maj rande až v sedum? Dejte mi tu byrokracii, já to bez nároku na přesčas vyhotovím".. Samozřejmě také stará vs. mladá generace, swingující na ulici dobové songy, a to vše v doprovodu perfektní režie a poklidné hudby. Jeden den než přijede táta a manžel v jedné osobě, výborná 30.minutová záležitost.(01.06.2013)