Deset kánoí (2006)

Film má v sobě něco, čím připomene prózy Afričana Tutuoly, i když mu chybí jejich fantastičnost a epická bohatost. Vhled do exotické kultury působí přesvědčivě a vypravěčské hrátky svěže. Rád bych si vzal k srdci ponaučení: dlouhé příběhy jsou dobré příběhy a tím, že jim nasloucháme, se cvičíme v trpělivosti.

„Vidíte, jak má zakrytý péro? Možná je moc malý. Nikdy nevěř muži s malým pérem!“A moc dobře věděl, o čem mluví…Při našich filmových toulkách po Austrálii jsem se od režiséra Rolfa de Heera tentokrát rozhodl vyzkoušet snímekDeset kánoí. Tvůrce se znovu rozhodl zaobírat problematikou Aboridžinců, ale časově zabloudil do hlubší minulosti.Deset kánoírozhodně nejvíc zaujme postavou vypravěče, velmi svérázného. Ten se ve svém hlasu nijak nesnaží skrývat emoce, například se klidně postavám, o kterých zrovna vypráví, nepokrytě vysměje. Divákovi nejde vyloženě naproti, kontroluje, co mu řekne a kdy. Při vyprávění 2 příběhů odehrávajících se v různých časových rovinách (ty se však publiku nepletou, dojde k jejich oddělení pomocí barevného a černobílého obrazu) občas jeden klidně i necitlivě přeruší a vrátí se k druhému. Zároveň si dává na čas, vše plyne pomalu, tudíž i navzdory nedlouhé stopáži film počítá spíše s trpělivějším divákem. I přes docela jednoduché vyprávění jsem se však nenudil a tento zajímavý snímek hodnotím slušnými 4*.

V krátkej dobe po sebe som videl Desať kanoe a Tanna a beriem ich spolu ako double bill, ken škoda, že tak v žiadnom kine asi nikdy premietané nebudú. Nahliadnutie do komunity domorodcov je podobné, len v Desať kanoe nie je tak zvýraznený motív lásky, ale trenice medzi kmeňmi sú tiež prítomné. A majú aj smrteľné následky. Jedna postava má tri manželky, ďalšia žiadnu, tretia je príliš tlstá na cestovanie v kanoe a má rada med. A ženy vám odvrknú ako v akejkoľvek modernej spoločnosti, ak ste lenivý a po nich niečo chcete. Film sa príjemne po celú svoju stopáž sleduje, i keď komédiou by som ho na základe zopár vtípkov prehodených medzi postavami nenazýval.

Úchvatná scéna tance i zpěvu smrti s následným rituálem a celkově často krásné záběry australské přírody drží moje hodnocení těsně nad „vodou“. Převelice zajímavé téma světa australských domorodců se zde dočkalo zpracování s podivným patvarem mezi neustálým monologickým vyprávěním jednoho z domorodců jakoby do mikrofonu v rozhlasu a sledem viditelně aranžovaných hraných sekvencí, které dotvářejí vizuální část. Po 10ti minutách jsem se v duchu ptal, proč film proslulého australského filmaře avizovaný coby dobrodružná komedie působí na mě jako formálně až tuctový dokument s několika pěknými „obrázky“, kde se jedna z invečnějších deviz projevuje v poněkud zvláštním střídání černobílého a barevného vizuálu? Ono pseudo-dokumentární zpracování za mě výrazně ubližovalo celkové atmosféře snímku, do níž se z mé strany většinou ne a ne plně dostat. Neustálý voiceover spíše vytvářel odstup mezi divákem a příběhem, než aby působil obohacujícím dojmem i ve spojení se záběry, které nám obrazem často vypráví úplně to samé. Propašovaný fekální humor australských domorodců, co se každou chvíli baví doslova o hovně nebo o tom, jak jim stojí penis, mi připadal nevtipný a dost strojený, než cokoliv jiného. Starším filmovým klasikám se střetem s australskou domorodou kulturou (RoegovaCesta/ WeirovaPoslední vlna/ HerzogovoKde sní zelení mravenci) se de HeerovýchDeset kánoípro mě v rovině zážitku ani nepřiblížilo.[55%]

-Má zakrytýho pinďoura, asi ho má malýho....cizinec s malým pinďourem je nebezpečný.- Příběh v příběhu. Domorodci si vyrobí kánoe a vydají se na lov divokých hus a sběr jejich vajec. Dva bratři. Starší má tři ženy, mladší žádnou, ale pokukuje po bratrově nejmladší. Starší bratr mu tedy během výpravy za husami vypráví dávný příběh, v němž mu chce ukázat, jak se to s muži a ženami má. Místy napínavé, často vtipné. Muži se bez zábran baví o intimních věcech a sexu, ale je to tak přirozené, nepohoršující, neurážlivé. Zkrátka bezprostřední. Kulisou je působivá australská příroda. Občas kamera předvede krásné poetické obrazy. Jednou z nejpůsobivějších scén je magický tanec smrti. Pokud se do filmu ponoříte a necháte se jím pohltit, nadechnete se až v samotném závěru. Krásné.