Jsme, jací jsme (2020)

Je to skvělý seriál, který se vyniká nejen zajímavým příběhem, ale také vynikajícími výkony herců. Každý díl je pečlivě zpracován a nabízí poutavý pohled na lidské vztahy, osobní růst a společenské téma. Tvůrci umně kombinují komedii s hlubšími emocionálními momenty, což dodává seriálu široký záběr. "Jsme, jací jsme" si zaslouží uznání za svou autentičnost, originální příběhovou linku a schopnost oslovit diváky na různých úrovních.

Italský režisér Luca Guadagnino si po fenomenálním Call Me By Your Name opět vybral queer tématiku. Jsme, jací jsme je zasazeno na americkou vojenskou základnu v Itálii se zaměřením na náctileté děti vojáků, pro než je základna s vlastní školou, kinem a restauracemi samostatným mikrosvětem. Povlovná, jakoby flákající se kamera a uvolněné tempo pasují k věku a době, kdy jsou sexuální orientace a gender fluidní. Smysl pro místo, pomíjivá katarze a specifická atmosféra jakéhosi bezčasí uvnitř vypůjčeného času zase prozrazují neviditelnou (ale velmi pevnou) ruku režiséra. Z ústřední dvojice Fraser (Jack Dylan Grazer) a zejména Caitlin (Jordan Kristine Seamón) nelze spustit oči. Přídomkem „jedinečný“ se plýtvá, ale v případě Jsme, jací jsme je naprosto na místě. Nikdy jsem neviděl nic podobného. Na stožáru vojenské základny právem hrdě zavlála duhová vlajka.

Ďalší kúsok do degeneratívnej výstavy z dielne, ktorá produkuje myšlienky pýchy pod rúškom hrdosti, keďže pride znamená vždy pýchu. Nič vyslovene explicitného, ale čo sa sem podsúva? Úpadok, ktorí môžu chváliť len rovnako zdegenerovaní jedinci. Tak v prvom rade tu máme dve lesby, ktoré vychovávajú syna a ten je tiež buzerant, čo už je pravdepodobnosť hraničiaca so zrážkou našej galaxie so susednou. Keď sa potom poriadne porozhliadneme po tej americkej základni tak nakoniec vidíme, že v podstate pomaly každý druhý je homosexuál alebo lesba a ten, čo ešte nie je, tak ten chce experimentovať, nevie akú má identitu, nie je si istý. Kde sú tie staré dobré časy, keď pubertiak vedel, že je chlapec, že je dievča, že je hetero alebo že je homo. Dnes už nikto za nič neručí. Fluidujem, som nerozhodný a jeden deň som taký, iný onaký, proste dnešná spoločnosť výrazne podporuje duševné poruchy. Takže sa tu dočkáme v podstate všetkého, chlapec sa bozkáva s chlapcom, predtým ale skúšal ženskú a tá ženská má teraz fúzy. Ako hovorím, čistáDEGENERÁCIA.

No ty vole. Jak to popsat? Před 20 lety bývalo spoustu skvělých festivalů i jednorázových akcí, my ale také pravidelně jezdívali na CzechTek. Bylo to jiné a po dvou a půl dnech nás to vyplivlo s tím, že hlava byla krásně prázdná a zůstával v ní pocit, že za sebou máme něco výborného. Podobné je to s tímto seriálem. Je jiný, nepodobá se ničemu, co jsem kdy viděl. Nejde jen o téma, jde i o styl vyprávění, kameru apod. Moc se mi líbí, jak je každý díl jiný, jak pokaždé filmařsky přináší něco jiného, líbí se mi, jak spousta věcí je jen naznačena a není dohrána v detailu do konce. Naopak spousta rozehraných věcí není nijak dokončena, škoda. Výborná práce castingu, skvělé postavy, všechny, matky, otec, mladí (nijak nepřikrášlení, obyčejní), Donald. Drsná je ta realita americká základny, tam bych fakt nechtěl vyrůstat. Nebude to seriál pro všechny, určitě se z toho nestane masovka.

Začátek mě oslovil, hodně. Zvláštní postavy, zvláštní přístup pojetí vyprávění příběhu. Postupně ale tématika LGBT srší ze všech koutů, bohužel na mě až nepřirozeně. I když chápu, celek vidím jako hledání své identity, smysl v tom vidím. Dále U.S. army, muslimské vyznání, Trump - přeamerizováno. Paradoxně k ostatním komentářům zde mě zaujal hlavní hoch - to jeho magorství, bezpečnostnost, byl boží :) Bez něj bych to nedokoukala už asi.