Carol (2015)

Typické slown-burn drama, které má dobrou chemii mezi ústřední dvojicí, sympatické herce (bez toho by chemie samozřejmě nebyla), hezký vizuál, super soundtrack a pár povedených pasáží, které jsem prožíval stejně jako samotná Carol. Bohužel je snímek dosti rozvláčný a nenastalo moc momentů (jestli vůbec nějaký nastal), který by mě zvedl ze židle nebo mě naopak totálně složil na zem. Celé se to sledovalo poklidně, ke konci naštěstí obdrží divák o něco větší dávku emocí a děje, ale o nic přelomového se tak či onak nejedná.Vyhodnocení:jen můj názor -Cate Blanchettto sluší více se zrzavými vlasy

Trochu sa smejem, lebo od tohto režiséra som doteraz videl iba jeden ďalší film - Far from Heaven. Ono to je prakticky to isté: rovnaké historické obdobie, rovnaká tematika, len manželské roly sa vymenili. Dokonca je to aj rovnako nezáživné! Ďalšie menšie zmeny sú, zmena ročného obdobia z jesene na zimu a sledovanie deja z pohľadu "smilníka" vo vzťahu a nie z pohľadu "ohrdnutej" strany, ale výsledok je rovnaký.

Představte si Vánoce padesátých let a kontrast mezi společenskými vrstvami, velké tabu a příliš vážné obličeje. There you go. Z tohohle všeho se dá vykouzlit téměř cokoli, musí to však být chyceno správně. Řekla bych, že Carol tu atmosféru vykresluje úžasně, přestože se zde vyjímá novodobá kvalita. Po tomhle filmu už vcelku chápu ten hluk kolem Cate Blanchett, protože mě svou rolí zcela uchvátila. Nezapomenutelné.

Čekala jsem od toho trochu víc. Bavila mne doba, herci i téma. Doufala jsem v trochu víc emocí, ale místo toho jsem sledovala dvě poměrně emočně ploché ženy, které sice vědí co chtějí, ale jsou svázány konvencemi. Byl tu i náznak dramatu, ale i to se odehrálo bez napětí, v takové mírumilovné rovině. Emoce, ano, to je to, co mi tu hrozně moc chybělo.

Na tom, co napsalMarigold, něco je; přesto jsem Haynesovu elegantnímu, jemnému a dojemnému ženskému melodramatu po druhém zhlédnutí přidal hvězdičku. Ač nerad, přikláním se k názoru jistého kritika, že v  závěru se mladší hrdinkavzdáváosobní svobody ve jménu něčeho, čemu můžeme říkat láska, nebo také vášeň...  Máme to chápat jako přitakání romantismu, nebo jeho kritiku? Těžko říct; situaci ještě zkomplikoval politováníhodný pozdější vývoj, ve kterém byl pojemromantismusvíceméně vytlačen v zásadě protichůdným konzumním pojmemromantika.  Žádný div, že my, lidé 21. století, vděčně zhltneme, co se nám předloží jakoromantické, ale čím dál méně nás oslovuje, co tento pojem obnášel předtím, než ho populární kultura proměnila v invalidní karikaturu.