Safe (1995)

Sužujúci psychologický film, ktorý nepotrebuje výraznú naráciu ani nejaké cool hlášky. Julianne Moore tiahne premenu ženy, ktorej mentálne zdravie upadá bez toho, aby bola zrozumiteľne vysvetlená diagnóza jej stavu. Je to skôr vierohodná a realistická výpoveď doby, spoločnosti a sociálnych zariadení ako príbehom jednotlivca.

Ozdravný proces sa tým pádom môže vari naplno začať, nakoľko práve táto ústredná, a k tomu zároveň aj mimoriadne precitlivená protagonistka -Carol Whiteová- vskutku náhle ochorela akousi"environmentálnou chorobou,"spôsobenou tým, že zrejme pobývala i v toxickom, kalifornskom prostredí, plnom najrôznejších exteriérových chemikálií; čiže zrejme bude musieť čochvíľa priamo vystúpiť i zo svojej komfortnej zóny, ak chce vôbec pomýšľať na opätovné zaradenie sa do klasického životného procesu, ale už nie v takej podobe, ako tomu bolo tesne predtým: návštevy toxických kamarátok a podobne...?•Na jednej strane som síce úspešne zaznamenal naprosto nadštandardný herecký prejav zo strany ústrednej predstaviteľky -Julianne Mooreovej, na ktorej v podstate spočívala celá ťarcha jej individuálneho prejavu, kedy sa kompozícia obrazu väčšinou s miernym emociálnym odstupom držala s ňou i v jednej línii udalostí a vzťahov; inými slovami by som to asi rovnako charakterizoval, akoONE WOMAN SHOWv podaní tejto sympatickejčervenovlásky; pričom, čo sa zase trebárs týkalo takej režisérskej štruktúry, tak vtedy som občasne predsa už trocha viac hromžil nad nevyužitým potenciálom, ktorý sa napokon v danej látke ukrýval, a ktorú režisérTodd Haynes- nedokázal zúžitkovať podľa mojich najtajnejších predstáv → ponachádzal som i niekoľko "hluchých miest," ktoré tomuto titulu postupne znižovali výsledný kredit.•Mierne nadpriemerne ladený dramatický titul [priam najideálnejšie vysvedčenie by predstavovalo známku:7bodov z desiatich], od ktorého som mal sprvoti oveľa väčšie očakávania, než aké sa mi teda dožičili, no i napriek tomu neľutujem svoj strávený čas pre túto nezávislú kinematografiu, vďaka ktorej sa poriadne zviditeľnila tátohľaryšavka, čo pre ňu znamenalo vstup doI.hereckej [super]ligy.

Docela mě překvapuje, že si nikdo nevšiml, že hlavním tématem tohoto filmu je uvědomění si sebe sama a sebepřijetí a že ve druhé části žádná new age sekta není. Ale jedno po druhém.,. Je to u mě zhruba 3,5*, někde přesně na rozhraní. Vadila mi rozvláčnost filmu, mohlo to být o půl hodiny kratší, a nic by se nestalo, výpověď by byla stejná a stejně silná. Třeba základní zápletka měla přijít po maximálně 15-20 minutách, a ne po 40. Pak jsem si dlouhou dobu nebyl jistý, jestli to tvůrci myslí vážně jako vážné varování, nebo spíše jako polemiku s podobnými současnými hnutími a moderními pseudotématy. Také jsem doufal, že to bude víc hrát na otázku, jestli u ní jde o zástupný psychický problém, nebo realitu, že může mít skutečnou citlivost na chemikálie. Nakonec je ten film přímočarý a jasně daná. On to v jedné scéně řekne i ten guru Jára (nemyslím to ironicky, jen si nepamatuju jeho jméno), že svět kolem nás je takový, jací jsme my uvnitř. Nakonec to není především ani o těch chemikáliích, ačkoliv to natočila produkční společnost Chemical Films, takže se dá čekat, že asi na problém přehnaného užívání chemikálií varují obecně a možná i v jiných filmech. Hlavním je zde téma, že lidé dnes nedokážou být sami se sebou. Především sami se sebou v klidu a tichu. Potřebují ruch, kravál a nemyslet, Hlavně ne na sebe. Hlavně nevidět sebe samotného takového, jaký jsem. Vidím to u své věřící manželky, která raději sleduje Honzu Musila nebo Myšlenky zločince, než by si dala rozjímavý růženec, což by člověk od ní jako věřící spíše čekal. A taky nechává na své tělo působit negativní zprávy z televize a vskutku má mnohé zdravotní problémy. Vlastně jsem v tom filmu viděl právě svou ženu. Problém je, že by ten film nepochopila. Ano, člověk by měl umět přijmout sám sebe takového, jaký je - se všemi klady, ale i těmi zápory. Což dělá každému velký problém, neb chce být dokonalý a v očích druhých skvělý. A pak dochází k rozporu mezi tělem a myslí. Takže za mne vypadá podnětný a zajímavý film a snad někomu skutečně pomohl a pomůže v sebeuvědomění. Btw, překvapilo mě, že v některých scénách vypadá Julianne Moore jako Drew Barrymore.

Zvlášny film, predznamenávajúci zdravotné riziká modernej doby na nevýraznej osôbke, ktorá tápala v živote už aj predtým. Julianne Moore je v pohode, aj keď nič výnimočné nepredvádza. Film sa dobre rozbieha, akurát po prehupnutí sa do oného strediska zrazu stráca nielen tempo, ale aj šťavu. Začína nudiť a k celkovému priemernému dojmu dopomáha aj nevýrazný koniec.

Zaujal ma obsah tejto snímky a tiež ma potešila Julianne Moore v hlavnej úlohe. Je z toho ale veľmi cítiť anglickú ruku a miesto nahrávania a celé to potom pôsobí ako typickáanglická nudná snímka. Film je to asi najdepresívnejší aký som vo svojom živote videl a Jul to dopĺňa skvelým hraním chorej ženy. Problém je, že ju ale režisér necháva utiahnuť celú snímku samú.Nie je tam žiadna výrazná mužská osobnosť. Celé je to len o jednej osobe. Vy už si trháte vlasy, aby ste mali nejaké indície, čo za chorobu alebo vírus trápi hlavnú hrdinku a pomaly sa potíte, aby sa z toho nakoniec nevykľulo to, na čo to vyzerá. Že hlavná hrdinka to má len v hlavne popletené a že za všetko môže ako vždy psychika.