Čtvrtá strana trojúhelníku (1986)

Nejvíc fascinující na tom všem bylo, že od zločinu až po jeho definitivní vyřešní proběhly dva soudy a detektiv měl pořád nohu v gypsu. Kdyby to byla inscenace o Rathovi, stačil by se vyléčit, zplodit syna s tou přátelskou sestričkou, odvést ho na první školní den a ještě by se stihl vrátit včas, aby si poslechl rozsudek. Čtvrtá strana trojúhelníku je jen průměrnou kriminálkou, která vybočuje slušným obsazením, vachrlatým zasazením do USA a jakousi starosvětskou kultivovaností. Bohužel má prakticky nulovou atmosféru a scény od soudu jsou strašlivě naivní a hloupé. Scénář není ani chytrý, ani nápaditý. Ovšem musím mu přiznat, že jsem řešení dopředu neodhadl.

Na československé poměry té doby jde spíše o podprůměrnou kriminálku. Ať se na mě někdo zlobí nebo ne. Samotný děj by nebyl zas až tak špatný, kdyby se tvůrcům podařilo navodit alespoň o trochu lepší atmosféru. Ty vyšetřovací dedukce i soudní procesy byli spíš směšné, než aby se u nich člověk alespoň částečně zamyslel a řekl si: no jo, vždyť to určitě musel být on/ona. Hraní si na USA taky moc nevyšlo…sorry, ale mohli to natočit lépe…

Ježiš, to bylo tak utahaný. Né nutně nudný, ale oni tam každou myšlenku, každej dialog, každý slovo ze sebe tak neuvěřitelně páčili! A to je samozřejmě parket pro Květu Fialovou, která byla opět a zase... já teď nevím... snad... ano, ano - jak ve zpomaleném tom... filmu... však víte... otravná!!! Poprvé v životě mi bylo líto Kanyzy, já bych jí praštil. A i obecně to bylo dobře zahraný, což je jedno z mála plus. Naprosto to ovšem nemělo švih a, jako i jiné československé filmy z osmdesátých, je tohle jeden z těch, který sálá takovým tím pocitem "sterilní ameriky". Těžko se mi to vyjadřuje. Způsob jakým je podávána společnost a postavy je takový nevěrohodný, umělý. Což by měla vyvážit celkem obstojná zápletka. Měla a mohla. Moc bych chtěl. Jenže vleklost interakcí na scéně a zabředávání v klišé to nenechají vyznít. A o dramatu taky nemůže moc být řeč, ač podkres se přehnaně snaží. Pokud bych ocenil něco na zvuku, tak asi jak nápaditě někdy hudba využívá prostých motivů. Ale celkově misoundtrackneseděl, to bylo jak z rozhlasový hry. Naopak mě bavily ruchy některých studiových scén, snižovalo to pocit papírovosti :) Jinými slovy, mělo to docela potenciál, ale celkové zpracování to zabilo.

Zadní trakt Nové scény u Národního divadla tvářící se jako rušná ulice v americkém městě, barely s ručně malovanými nápisy Coca Cola... Tohle všechno tak nějak ke starým čs. detektivkám podle zahraničních autorů patří a mě to i jakýmsi zvráceným způsobem baví, bohužel tady u mě nastal problém zhruba po hodině a půl sledování, kdy už jsem to nevydržela, koukla se na hodiny a ty mrchy ukazovaly, že uběhlo teprve 23 minut...

Československá televizní adaptace amerického kriminalistického románu. Slavná módní návrhářka Sheila Greyová byla ve svém bytě zavražděna a podezření ze zločinu padá na zámožnou rodinu McKellovou, jejíž členové byli postupně všichni obviněni. Hlavu rodiny, bohatého magnáta hrál R. Lukavský, jenž však nedostal mnoho prostoru, dále jeho syn, neobvykle agresivní a temperamentní J. Čenský a konečně madame McKellová, jejíž představitelka, pro někoho zajímavá herečka K. Fialová se svým prázdným zasněným pohledem, neuvěřitelně tupým klidem a tentokrát extrémně vymazaným mozkem si vystačila celou kariéru. Geometricky nesmyslný název filmu naznačuje, že jedna z těchto osob byla obviněna dvakrát. Co se týká kriminalistických prvků snímku, duo vyšetřovatelů, v tomto případě J. Kanyza a P. Soukup v příšerném svetru, se zpočátku zabývá pouze zatýkáním již zmíněných postav a poté už jejich úlohu přebírá soud a nastává skutečně zajímavý souboj právníků (obhájci J. Satoranský + O. Brousek x státní zástupce L. Munzar). Velké oživení této kriminálce přinesla postava soukromého detektiva E. Queena, tento elegantní muž v podání P. Štěpánka, dokázal pomáhat v tomto nejasném případu z nemocničního lůžka pouze z informací obviněných. Avšak velké machrování netrvalo věčně ani u tohoto frajera, budiž mu však ke cti, že dokázal uznat svou chybu a ocenit správnou úvahu triumfujícího J. Kanyzy. Velmi obdivuji snahu autorů o americkou stylizaci, bohužel konfrontace několika opravdu nádherných amerických vozů a tabulemi s reklamou na Coca-Colu s okolo projíždějícími Karosami před socialistickými budovami působí více než rozpačitě. V podstatě se však tato kriminálka nikterak nevymyká podobným snímkům té doby a bez velikého přemýšlení hodnotím dílo paní Semschové průměrně.