Modrý pták (1993)

Poctivá studiovka se skvělým ansáblem, krásnou Sabinou, ještě krásnějším Michalem a drzou-zamindrákovanou princeznu v podání bezvadné Báry Hrzánové. Nechybí Humor, vtip i poučení, že někdo si neváží dobře rozdanými kartami a vořeto až skončí zakletá jako plevel. Humor nechyběl a rozhodně to byl odpočinek od dnešních filmových z nulovým obsahem i poselstvím.

Byla by to asi trochu nudná záležitost, poněkud unylá Sabina Laurinová a neméně unylý Michal Dlouhý (nemůžou za to, takhle jim to holt scenárista napsal) mě úplně nebavili. Ale úžasné mrchy Valerie Zawadská a hlavně skvělá Tritonka krásně civilně hrající Báry Hrzánové z toho učinili pohádku, na kterou se vždycky ráda podívám.

Možná byl umocněn literární půvab, televizní a pohádkový se bohužel ztratil. Samotná pohádka je tak zamotaná až je nezáživná, těžko se v ní dá vyznat a hlavně ztratila klasické pohádkové kouzlo. Jestli zaujala tehdejší děti, těžko říct, já měl v té době 5 let a mě by nezaujala určitě, dnešní však už tím tuplem ne. A kdyby neúčinkovali ve skrze kvalitní herci, krásná Sabina Laurinová a hlavně Barbora Hrzánová, šlo by hodnocení ještě níž.

Nevzhledná pohádka s odpornými kulisy a výrazy jako: pitomost, blbost, či státní převrat. Vzhledem ke kategorii kulisová pohádka a ne příliš rozvinutému ději je tento žblebt únavně dlouhý a ukecaný (hodina a půl!!!!). Maciuchová intrikuje, Maciuchová zakleje prince, Maciuchová zruší kletbu prince, Maciuchová potrestá zlé postavy (se kterými ale ze začátku intrikovala). Ostatní postavy včetně prince a princezny jsou tam jen na okrasu. Hlava nebere, jak vznikají takové scénáře.

Víla, která pohrdá lidskými měřítky, ale sama se chová jako poslední dohazovačka vybavená kouzelnou neschopností přiznat vlastní odpovědnost. Princezna, která je po vzoru Vinnetoua slovy jednoho desperáta smířlivá jako beránek. Král, který je, no, zkrátka i Nečas by si vedle něj mohl hrát na chlapa. Tritonka, o jejíž smysl pro humor by si jeden zlomil nohu a ani k tomu nepotřebuje leštidlo Jeronýma Alessandra Scotty. Princ Šarmán, který neměl jen říkat, že se měl raději chopit meče, měl to udělat. Snad jen kouzelníkovy činy vedou jakž takž ke svému (dobrému) cíli, i když trochu oklikou. Navíc jeho smysl pro vytříbenou mluvu má něco do sebe. Obecně dialogy jsou v téhle pohádce propracované, jen by to k nim chtělo dosadit charaktery, kterým by člověk držel palce s větší chutí. P. S. Nechť všechny rádobydrsňačky pamatují, že "tyhle křehulinky mají tužší kořínek než se zdá." :)