*Corpus Callosum (2002)

Snow jako každý správný experimentátor provádí popravu člověka v běhu historie - vždyť co je lepší metafora nezastavitelného dějinného procesu času než médium pitvající člověka zaživa 24krát za vteřinu. Vždyť moderní věda nás učí, že musíme pod povrch věcí, abychom mohli objevovat stále nové: tento film rozehrává plodné napětí mezi totální defigurací člověka na úrovni jeho viditelné tělesnosti a věčným imperativem západního vědomí jít pod povrch vnímaného zdání - corpus callosum: shluk nervů propojujících levou a pravou hemisféru, direkce mozku, jenž sám není než během vzruchů sem a tam v průběhu zlomků námi vnímaného času... Snow ve všech svých filmech vyzývá, ať divák konečně propojí svět levé a pravé poloviny v nový celek prožívaného světa: experimentální kinematografie si podává ruku s utopiemi revolučních dějin, vždyť i Lavoiser musel být popraven jako dítě velké Revoluce, tak proč se bát rozsekat na kusy kancelářské krysy přelomu milénia, jimiž jsme my všichni. Z filmu specificky totiž čiší podivná atmosféra přelomu tisíciletí, kdy jsme zase jednou, jako vždy, zdánlivě byli na rozcestí: využít technoutopismul nově se prosadivšího internetu a počítačů jako bezbřehého nástroje vnitřní svobody a propojení celého světa? Možnost nekonečné kreativity z využívání nástrojů, umožňující nám donekonečna zdarma editovat námi jednoduše tvořený obsah? Možnost budovat si dokonce vlastní světy jako ve hře The Sims, která vyšla ve stejnou dobu: obdobný herní "people simulator" si Snow propůjčuje pro svoji hru s herci jako figurkami na šachovnici kinematografického jakobína a čekisty, v němž jedinci plní jen roli hračky ve hře Velkých dějin jako božského režiséra, dávající pokyny zpoza čtvrté stěny. I tento Velký film nám však připomene každé prozatímní vyústění jakéhokoliv utopistického optimismu: nakonec jsou audiovizuální digitální efekty namísto osvobozující hry kreativity pro každého zprivatizovány CGI efekty extra drahých Spider-man franšíz, nakonec se z otevřených videoher stávají jen promyšlené prefabrikované produkty video-herního velkoprůmyslu, nakonec se probouzíme z chvilkového snění při práci u počítače nebo koukání do televize zpět do šedé reality open spacu nebo obýváku z Ikey, na nichž není nic optimistického. /// Velký lékařský slovník online říká:ageneze corporis callosi = vrozené chybění corpus callosum. Tato malformace se vyskytuje samostatně nebo je sdružená s jinými vývojovými vadami mozku. Pokud se vyskytne izolovaně, spektrum klinického obrazu je velmi pestré. Od zcela asymptomatických forem s normální inteligencí až po těžkou mentální retardaci se špatně ovlivnitelnou formou epilepsie a jinými neurologickými abnormalitami./// Vhozená rukavice Snowa a všech experimentátorů užívat obě hemisféry stále čeká, až ji zdvihneme: do té doby bude zůstávat nerozřešenou otázkou, jestli naše celospolečenská ageneze corpus callosum se v každodenním životě projevuje asymptomaticky, anebo vlastně jen generalizovanou těžkou mentální retardací.(16.02.2025)

Druhá polovina už je znatelně slabší a tolik toho nepředvede, co ta polovina první, ale stejně nadhodnotím, protože něco takového jako tenhle film jsem snad nikdy neviděl. Už jen to žánrové zařazení jako drama je tady úplně mimo. Tohle je, především, experimentální. Ale tak s tím snad ti, kteří Michaela Snowa znají, musí počítat, ale o to víc mě překvapuje jak moc je tenhle film tady neznámý. Dále i obsah je něčím neskutečným. Totálně šílený, totálně surrealistický sled všemožných scének z jednoho jakože strašně dlouhého kancelářského prostoru, z nichž u některých vám zůstává rozum stát z toho, proč Snowa napadlo tam dát zrovna tohle (za mě asi vyhrává vstup a odchod ze záchodu a kostlivec). Navíc mi až v půlce došlo, co bylo nejspíš záměrem, protože skoro celou první polovinu jsem na to zíral s otevřenýma očima, do toho hrála nějaká divná hudba a zvukový doprovod a celé to na mě působilo jak nějaké hodně mysteriózní cosi. Snažil jsem se v tom hledat smysl, dešifrovat to, ale po velmi podařeném vtípku s dáním závěrečných titulků doprostřed filmu (aby ty v kině, které to doposud nezaujalo odradil od poloviny druhé) mi došlo, že jde prostě o surrealistický experiment s podivným humorem, kde jde jen o všechny ty nápady, ale něco jako děj nebo myšlenku to nemá. Jenže je to primárně experiment a v rámci tohohle žánru se mi Corpus Callosum líbilo i přes tu poněkud nudnou druhou půlku, která už nemá moc co nabídnout. Něco do sebe to totiž opravdu mělo a už teď vím, že na tenhle film asi nikdy nezapomenu, protože už teď by právoplatně patřil mezi takových top 10 (a možná i top 5) nejdivnějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Navíc když většina scén z obýváku působí, jako kdyby Meliés a Lynch byli jedna osoba, která na cracku točí pokračování Králíků... Slabé 4*(25.08.2021)

Přesně takhle vypadají mžiky mých prvních vzpomínek.(20.02.2025)

Dění se odehrává ve veliké kanceláři a bytě, s podivným humorem a s malými proměnami. Pro milovníky experimentů.(11.02.2023)

Kancelářská a obýváková rutina narušená zlověstným dada-běsněním Michaela Snowa. Bez přehánění jeden z (vizuálně) nejzábavnějších filmů, co jsem kdy viděl. A po masivním výplachu'Rameau's Nephew' by Diderot, z nějž jsem se vzpamatovával několik měsíců, rozhodně příjemná změna.(09.11.2021)