Chvilky (2018)

Český psychologický film popisující život mladé ženy Anežky, jež se se svou nekonfliktní a submisivní povahou snaží vycházet ostatním vstříc bez ohledu na své zájmy a životní prostor. Její pohled na svět byl bezesporu negativně ovlivněn hospitalizací její matky v psychiatrické léčebně, rozvodem rodičů, starostmi s dominantní babičkou či smutnými návštěvami v léčebně dlouhodobě nemocných u svého nemocného dědečka. Jsem přesvědčen, že i přes tyto nepovzbudivé skutečnosti, mohla žít normální život, stačilo, aby si našla partnera, který by jí byl oporou. Bohužel neveselý a schematický způsob života si vybírá svou daň a u Anežky začíná propukat psychická porucha, která se projevuje zejména v úmyslném výběru nevhodných partnerů v podobě starších ženatých mužů s dětmi, přičemž samotný sexuální akt probíhá tajně v nedůstojném prostředí a ponižujícím způsobem. Zřejmě se v tom projevuje absence mužského vzoru, citová vyprahlost a nízké sebevědomí, které bylo pravděpodobně snižováno dlouhodobými, nikam nevedoucími dialogy s rodinnými příslušníky, v nichž Anežka reagovala většinou pouze jednoslovně. Snímek se skládá z jednotlivých obrazů, jež vytváří psychologický profil hlavní postavy, a čím více se o Anežce dovídáme, tím více otázek se nabízí. Formu psychologického popisu mladé ženy dotvrzuje otevřený závěr a absence dramatické zápletky či rozhodování o směru životního vývoje. Do hlavní role byla obsazena J. Boková, jejíž způsob hereckého projevu mě vždy bavil, a její mimořádně zdařilý výkon byl po zásluze oceněn několika hereckými cenami. Název filmu evokuje způsob jejího života, který je rozdělen na jednotlivé části (chvilky), kdy se věnuje ostatním a předstírá před nimi emoční stabilitu, avšak je zřetelné, že její návštěvy rodinných příslušníků plné frázovitých, prázdných a zbytečných rozhovorů jsou pouze z povinnosti a nic jí nepřinášejí, naopak prohlubují její depresi. V roli psychicky nemocné matky trpící poruchami paměti se objevila A. Mihulová a babičku ztvárnila J. Pokorná. V roli otce, s nímž má relativně normální vztah, se ukázal M. Finger a její milostné partnery ztvárnili kamioňák V. Tauš a slovenský zpěvák M. Geišberg. Jako důkaz hluboké deprese, která u Anežky z výše popsaných důvodů vypukla, může sloužit mimořádně působivá návštěva u psychoterapeutky L. Vlasákové. Toto sezení se obešlo téměř beze slov, avšak za přítomnosti tichého Anežčina pláče, kdy nebyla schopna odpovědět na otázku, co ji trápí. Scénář i režii tohoto poutavého díla plného nezodpovězených otázek má na svědomí B. Parkanová. Příběh a zpracování díla mě přimělo k intenzivnímu přemýšlení o jeho smyslu, mnohem více než u jiných filmů, a já mohu jen za její práci uznale pokynout, zatleskat a udělit plný počet hvězd.

Já Vám nevím, ale mě to bavilo. Možná proto, že mě taky někdy štve, když se někdo pořád na něco ptá, nebo něco chce. Nebo, když se prostě nějak zapletete nesprávným mužům pod nohy. Nebo když ostatním jsou vlastně jedno Vaše problémy a cítíte se na vše sám. Ale Vy vlastně i chcete být sám. Jsou to zkrátka CHVILKY: chvilky života obyčejné holky, která ale v závěru působí dost neobyčejně. Navíc Jenovéfa Boková je za mě už teď velká herečka, její výkon neměl chybu. Pokud jste holka a máte krizi mladého věku, tak vás to bavit podle mě bude.

Príbeh je o mladej žene Anežky, ktorá je skôr zamlknutá a introvertná, trochu stratená a neisto tápajúca v súčasnom svete, medziľudských vzťahoch a vlastne aj v sebe samej. Anežka si svet (a nás ako pozorovateľov) príliš nepušta k telu. Ako hovorí psychologička, každý niečo potrebuje. Čo to presne Anežka potrebuje? Film málokedy dáva odpovede. Réžia Beaty Parkanovej je veľmi statická, čo nie je pre tento film na škodu, len by do budúcna mála popracovať na vizuálnej stránke, ktorá je slabšia. 6/10

Sedm krátkých epizod z boje o poklad Anežky české, před kterými proběhlo minimálně 93 podobných umořujících nic.. Parkanová tu nelehkost vymezování hranic lidské integrity podává až s děsivou přirozeností, škoda jen, že se tomu ke konci zkrátí dech a přibude nehodící se nabídka „nadhledu“. Mužské pokolení to zase jednou schytalo. Jediný chvályhodný počin asi byla jen dědova suchá plína..

Komorně laděný film, herecký koncert J.Bokové (které to mimochodem neskutečně sluší) . Za svou roli byla oceněná jak Českým lvem, tak i Cenou české filmové kritiky za r.2018 . Natáčelo se mj. v Jihlavě (také v tamním kostele ČCE), dále v obcích Zadní Zhořec, Dolní Heřmanice a Dědkov a také ve Velkém Meziříčí (včetně tamního domova pro seniory). A také v kamenolomu Granit .