Zlo nikdy nespí (2016)

Obvykle mě tento typ filmů nudí, v nějaké scéně se objevují duchové nebo cokoli jiného a pak na konci protagonista přijde na to, co se stalo, a tím to končí. Někdy je to překvapivé, někdy ne. Ale tento film jsem si opravdu užil. Herecké výkony byly vynikající, zejména adoptivní matka, která byla zpočátku dost odporná, ale později se zmírnila, a adoptivní otec, jehož výkon byl také přesvědčivý. Děj je dobře propracovaný, monstrum je velmi dobře ztvárněné a překvapil mě důvod jeho objevení. Bylo tam i pár dobře ztvárněných úmrtí, i když jich bylo málo, a konec si myslím, že byl docela dobrý. Nečekal jsem film, který by se mi tak líbil jako tento, a moje hodnocení je 4.

„Ahoj Cody, jak se máš, mám ti odnést krabici? Co v ní asi ukrýváš, co ti straší v palici?“ Bubák Rakolina, který ti sežral maminku? Sociální pracovnice zamáčkla slzu dojetí a hned Jessie a Markovi valí klíny do hlavy. Cody je ideální chlapeček k adopci! Je obezřetný, houževnatý a vynalézavý. A jakou má fantazii! Zejména v noci... Pravda, první pěstouni ho vrátili, ale ti další se nad ním tak rozplývali, až se nakonec úplně rozplynuli. Tak co, berete ho? Podepište mi převzetí, objednejte se u psychologa, u notáře sepište závěť a šup s Codym do postýlky. Na motýly v obýváku vezměte plácačku a mrtvého synáčka plaváčka radši ignorujte, jestli vám dá eskymáckou pusu, budete ztraceni. Vítej, oživlé trauma, sbohem, zbytky zdravého rozumu. Na dveře už buší snový démon, utkaný z Carpenterovy mlhy a blanitých křídel nočních můr. Snít nebo bdít? Tady je každá rada drahá. Gilmour93navrhl řešení.Podstrkovat Codymu před spaním časopis Playboy. Zajímavý nápad. Jenže... co si to v tom Playboyi náš Cody včera prohlížel?! V noci nám bytem courali tři nazí černoši! A co na to Cody? „Omlouvám se.“ No Faustce nemusíš, ale chudince Jessie bys měl, té se manžel vypařil jak pára nad hrncem.

Atmosférický fantasy thriller , sci-fi a domácí drama o mladém chlapci, jehož sny se stávají skutečností. Emocionálně složitý příběh o lásce, ztrátě a způsobu, jakým nás minulé zážitky pronásledují v každodenním životě. V jádru tohoto filmu jsou myšlenky o emocionálním traumatu, o tom, jak se lidé rozhodnou uzdravit a jít dál, pokud se tak vůbec rozhodnou, a také o síle našich snů/nočních můr.

Režisér Mike Flanagan je bez výhrady jedným z najväčších hororových talentov súčasnosti. Mám veľmi rád jeho mrazivý horor Oculus, adaptáciu Kingovej knihy Geraldova hra či ďalšiu netflixovku Hush. V tomto horore sa však majster tesár uťal a mám trochu aj rozpaky ho ako horor označiť pretože skorej pripomína rodinnú drámu s obalom mysteriózna. Príbeh o osirelom chlapcovi, ktorého sny sa menia v realitu je originálny, lenže keď príde na scénu hlavný bubák, tak sa nedarí navodiť správnu hororovú atmosféru a aj mnohé načaté nápady sa žiaľ nepodarilo dotiahnuť do konca. Záver tento dojem len podtrhuje.

Najslabší z troch Flanaganových hororov roku 2016. Pri tom som mu podľa traileru veril najviac, keďže námet zhmotnených snov je zaujímavý a ponúkal nekonečné možnosti strašenia a dusnej atmosféry. A v prvej pol hodine to i ako tak fungovalo. Potom však film zvoľní a začne dávať divákovi náznaky, že žiadne reálne nebezpečenstvo nehrozí a pôjde skôr o rodinný typ hororu, resp. drsnejšiu rozprávku. Hlavný duch nestrašidelný, postavám som časom prestal fandiť a záver vyložene otrasný. Nakoniec som to len tesne udržal na troch hviezdach a som rád, že podobný typ hororu ako SOMNIA už Flanagan nenatočil... 50%