Půlnoční klub (2022)

Absolútne rozbité naratívom, kde sa epizodiálne príbehy miešajú s hlavným dejom v detskom hospici. Prvé dva diely, ktoré má pod taktovkouMike Flanagansú technicky ešte obstojné a pozerateľné, no čím ďalej tým viac je to skôr prehliadka ochotníckeho divadla. Postavy aj herci ako tínedžeri sú otravní, nesympatickí, čo v príbehu, kde každý z nich umiera na smrteľnú neliečiteľnú chorobu nie je zrovna najlepší spôsob, akým dosiahnuť súcit s ich osudom. Najhoršie na celom seriály ale je, že všetky odrozprávané príbehy sú neuveriteľne nudné a majú slúžiť len ako do očí bijúca metafora na pochopenie vnútorného sveta daného rozprávača, ktorý je mi úplne ukradnutý. Dej sa tým pádom posúva len v prítomnosti, čo tvorí cca 10 percent každej epizódy. Finálna epizóda skončila tým, že sa väčšina zápletky i tak nevyriešila a nikdy už ani nevyrieši, takže pozeranie seriálu je teraz totálna strata času.10/10 35%

Celé to začalo tak dobře, aby to skončilo nedotažené.  Jednotlivé epizody se rozmělní v nesmyslné vatě tak, abyste si po chvíli uvědomili, že vlastně vůbec netušíte, o co jde. A pokud se domníváte, že už chápete, co se Vám pokouší tvůrci sdělit, tak už ani nevíte, jestli Vás to vůbec ještě zajímá. Seriál sdílí nešvar většiny Netflixových seriálů a to je zcela zbytečné natahování do mnoha epizod. (Flanagan je na to expert.) Kdyby jich bylo třeba jen sedm a pointa byla zřejmější, pak bych šla v hodnocení i do plných pěti. Takto dávám tři nemocné hvězďule.

Flanagan pre začiatočníkov a mladšie (i keď otrlejšie) publikum. Realita je tu zľahčená, premyslené dramatické dielo typu Haunting sa tiež nekoná, ale cast je sympatický a scenár vie i prekvapiť. Priala by som si dlhšie / viac hororových stories, ale to, ako ich prostredníctvom seriál predstavil históriu postáv, bolo extrémne zručné. Obzvlášt vďaka tomu, že divák často nevie, koľko je pravdy na polnočných príbehoch. Spokojné 4 hviezdy.

Těžký osud mladých lidí je představen v méně komplikovaném kabátku než obvykle, pravděpodobně s ohledem na právě ony hrdiny a hrdinky – mladé dospělé. Bandu odrostlých teenagerů spojuje téma nevyléčitelné nemoci. Depresivní stavy si vzájemně pomáhají zvládat osobními příběhy a velkou porcí podpory. To, co naplňuje žánr horor je především téma smrti, jinak se jedná čistě o konverzační drama. Projdeme si různé fáze emočního kolotoče, dotkneme se lehce i okultismu a černé magie, ale to zůstane jen na povrchu, jako jakési nepochopené lidské snažení zdržet nevyhnutelné. S The Fall of the House of UsherneboMidnight MassseMidnight Clubnedá srovnávat, je komornější, prostší… to však rozhodně neznamená, že horší.

Nekecali. Byla to opět řemeslná práce, ale těch woke věcí tam bylo příliš. Hlavní hrdinka je tak dokonalá ve všech směrech, až je to prostě nuda. Vedlejší postavy byly barvitější, ale to nemění nic na celkovým dojmu. Hlavní linie byla prostě nedodělaná a odfláknutá. Dokoukat poslední epizody bylo přes veškerej ten sentiment obtížný. Další Flanagenův seriál jsem viděl a přišlo mi to o poznání dotaženější. Takže budu netrpělivě očekávat pátý kousek.