Český sen (2004)

Tato studie dokonale ilustruje, jak silná může být dobře zacílená komunikace, i když za ní vlastně nic nestojí. Tento projekt pracuje s očekáváním, touhou po výhodném nákupu a lehkou důvěřivostí publika tak efektivně, že by se za něj nemusel stydět žádný marketingový tým v plné sezoně akčních letáků. Z pohledu řízení značky jde o odvážný tah, vytvořit kampaň, která přiláká davy, aniž by nabízela reálný produkt. Přesto zde vidíme určité limity v dlouhodobé udržitelnosti takového přístupu, protože zákaznická zkušenost, jakmile opadne prvotní nadšení, zůstává poněkud prázdná. Jedná se o zajímavý experiment, který pobaví, inspiruje, ale zároveň připomene, že důvěra zákazníka je komodita, se kterou je třeba zacházet opatrně.

Od první chvíle mě námět experimentu s projektem fiktivního hypermarketu znepokojoval a vyvalil otázku, nakolik může být takto obří podvod dostatečně „vyvážen“ čímsi pozitivním pro ty oklamané. Já se vyvážení dočkal – nevšedním zážitkem z filmu. A těší mě, že pozitivního pocitu se dočkali i někteří účastníci, kteří toto nemilé překvapení (které jim zároveň v ničem neublížilo) vzali s humorem a vnímali celý výlet s akcí v přírodě v pěkném počasí a s nečekaným zvratem jako taktéž nevšední zážitek. Taky jsem ale rozuměl všem naštvaným účastníkům, kterých mi bylo líto již předem. Ovšem nejen dění během samotné akce (které mě přikovalo asi nejvíc), ale i pohled do zákulisní přípravy včetně vyladění rafinovaných taktik, jak se v rámci reklamní kampaně na fiktivní obchod vyhnout co největšímu množství potenciálních lží, mě dost fascinoval. Možná bych ještě uvítal větší rozbor eticko-právního hlediska takto kontroverzního projektu (byť i těch pár obohacujících scén s reflexí tohoto pohledu oceňuji) a chybělo mi vyjádření tvůrců, jak se staví ke svému činu zpětně po skončení celé šarády. Provokuje mě i otázka, jestli je scéna s násilným útokem z přiloženého traileru po závěrečných titulcích skutečná (když se takový zvrat do hlavní části filmu nedostal a současně v detailně propracované akci s víc než dvěma tisíckami lidí absentuje policejní ochrana?), ale možný prvek mystifikace ve filmu o podvodu mi zas tolik nevadí. A ač moje přijetí tohoto počinu není ryze adorativní, přijde mi až neuvěřitelné (v dobrém!), že Ministerstvo kultury dokázalo podobně odvážný projekt podpořit a pro celkovou autentickou výpověď a vyvolání široké diskuze nad vybranými tématy to myslím za to stálo. Originální film byl za mě zpracován dostatečně poutavě. Oceňuji taky, že se mladí tvůrci nebáli během akce ani přímé konfrontace v přímém dialogu s účastníky, přestože čelili nepříjemné situaci./PS: Kéžby by byli schopni podobného dotažení kontroverzního projektu i tvůrci toho paskvilu Záhada Blair Witch... akorát ti zůstali jen u toho podvodu – také hodně pozoruhodného, ale s finálním snímkem bez jakékoliv hodnoty navíc.[80%]

Dokumentárny filmČeský sensa dá vnímať rôzne. Dielo režisérskej dvojiceVít KlusákaFilip Remundaz roku 2004 ale najviac pôsobí ako kombinácia sociálneho experimentu a kritiky konzumného spôsobu životu. A to všetko na pozadí referenda o vstupe Česka do Európskej únie, s ktorým tvorcovia v snímke vytvárajú isté paralely, čo je citeľné aj vo výpovediach viacerých ľudí vrátane tých, ktorí sa nechali zlákať informáciou o otvorení nového hypermarketu v pražských Letňanoch. Najzaujímavejším prvkom diela dvojice dokumentaristov v každom prípade nie sú rôznorodé reakcie ľudí, ktorí 31. mája 2003 do Letňan skutočne prišili, ale všetko to, čo tomuto dňu predchádzalo. Príprava a spustenie masívnej reklamnej kampane zachytáva nielen jej prepracovanú komplexnosť, ale aj to, ako je v konečnom dôsledku možné ovplyvniť masy. Klusákovi, Remundovi a všetkým ostatným, ktorí s nimi spolupracovali, sa prakticky podarilo vytvoriť z ničoho obrovské niečo, A to je fascinujúce, hoc etická stránka celého projektu môže byť niekým vnímaná ako rozporuplná.Český senje dokumentárnym filmom s dobrým námetom, obstojnou realizáciou a pravdepodobne najväčším počtom povedaného slova "prostě" počas jednej minúty. Proste paráda.

Film jsem záměrně nechtěl vidět 21 let. Myslel jsem si o tom své. Teď se mi nabídl na streamu a podíval jsem se. Bohužel můj názor se nezměnil. //  Na důvěře a normách je postavena celá společnost. A to i přesto, že jsou občas porušovány. Například důvěřujeme tomu, že když venku zaparkujeme auto, nikdo nám ho jen tak pro zábavu nezničí. Nebo když někdo vypadá jako holka, že to holka je. Hodně věcí to zjednodušuje. Kdyby to tak nebylo, je to jak fyzika bez tření. Vše se rozpadne. Film prostě jen zneužívá této důvěry z pozice těch, kteří nic neriskují. Naprosto souhlasím s tím, že něco takového se z veřejných peněz dělat nemá. Ať si na prank seženou sponzory a nebo to platí ze svého. Paleta reakcí lidí je zcela očekávatelná a jediné co je cenné, je dokument o tom, jak se taková kampaň dělá a morální dilemata, které řeší lidé z přípravného týmu. Taková filmová onanie tvůrců Remundy a Klusáka -  destruktivní a málo zábavná. Sami přiznávají, že vlastně neví, co chtějí dokázat. Kdyby to dělal Kazma, tak je to v pohodě. Navíc by to bylo aspoň zábavné, tohle byla nuda k uzoufání.

Referendum o vstupu do Evropské unie bylo ve filmu zmíněno pouze jedinkrát a to velmi rychle a okrajově. Přesto tuto malou vsuvku považuji za naprosto klíčovou. Referendu totiž předcházela v českých dějinách dosud nevídaná (vládní) reklamní kampaň a domnívám se, že právě tato kampaň se stala motivací k natočení tohoto filmu. Tato kampaň, kterou jsme my všichni zaplatili částkou 200 000 000 korun českých, totiž také prodávala velkou plachtu, za níž nebylo nic než jen prázdné sliby. A my, stejně jako obyčejní lidé ve filmu, jsme se s nákupními taškami hnali přes louky a pole vstříc podvodu, jenž byl zjevný už z dálky a na první pohled. A v tomto myšlení jsme očividně a bezpochyby setrvali až dodnes.