Jak Bůh hledal Karla (2020)

Když lidé z nejvíce ateistické země navštíví silně katolický stát.Přesně o tom tento dokument je a myslím, že se štábu povedl. Že jsou někteří Poláci až fanatičtí křesťané jsem věděla, protože se dost zajímám o jejich stav lidských práv právě kvůli zákazům interrupcí, kontroverzní učení ve školách o mravní čistotě místo cizích jazyků a agresivitu vůči homosexuálům, které často napadají (například si na hospodu vyvěsí přeškrtnutou duhovou vlajku). Ale "Jak Bůh hledal Karla" mě přesvědčilo, že to je ještě horší. Cenzura v divadle, exorcismus, zametání pod koberec zneužívání dětí, odsuzování umělého oplodnění až po směšné zakazování Hello Kitty. Šel z toho až mráz po zádech. Znám lidi z Polska a většina z nich jsou naprosto normální lidé, i když jsou třeba věřící. O tom to totiž není. Není špatná ta víra, ale to, jak si ji lidé vyloží. Je mi jich líto, že jim dělají fanatici takovou ostudu.

V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (i když tu párkrát zazní, že jsou), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________Karel o Polsku:"Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co."..... || .....polský kněz a Karel:"Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?"-"Áno, áno! U nás to jde."..... || .....Karel se snaží s polským knězem udobřit:"Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě."

Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva.

Poněkud neuspořádaný pohled na polské věřící v konfrontaci s českým ateismem. Nejdřív mě ten způsob sebeshazování hraného českého filmového štábu dost iritoval, posléze jsem si na to ale tak nějak zvykl a v té pozdější části už to bylo mnohem méně vyhrocené. Těžko říct, zda film zesměšňuje víc polský náboženský fanatismus nebo českou neukotvenost, ale z toho prvního rozhodně víc mrazí. Snímek jakoby nechce hodnotit (i když podprahově hodnotící je), ovšem k zamyšlení jistě nutí a to je na něm to sympatické a dobré.

Přiznám se, že jsem si dlouho nebyl jistý, zda si tvůrci dělají legraci, a jde o nějaký typ mystifikace, či to celé myslí vážně. Po shlédnutí musím říct, že kdybych nešel sem a nepřečetl si úvodní text, váhal bych stále. Celý dokument totiž v první řadě působí jako hledání Boha pro Karla Žaluda. Jako by on přišel a snažil se zjistit, kde je, jak ho najít, v čem ho vidět a hlavně proč v něj vlastně věřit. A možná to tak i bylo. Jenže jak chcete přesvědčit někoho, kdo je vlastně pevně vnitřně přesvědčen, že neexistuje a s tímto názorem pak jede do katolického Polska? Ani se nedivím, že místní obyvatelé byli chvílemi pěkně nakrknutí. Z tohoto pohledu pak působí směšně hlavně ta pasáž, kdy se sám Žalud nechává vyzpovídat, přestože není pokřtěný a je radikálně nevěřící. Druhá věc je konfrontace katolické církve se zneužíváním, na což se stále dívají katoličtí představitelé s pohrdáním, přehlížejí to, ignorují a často i tiše akceptují. Ať se každý podívá na film Klér a to natočil Polák. Druhá strana mince je fakt, že Polsko prostě je věřící zemí, hodně věřící, a filmaři to vědí. Na totéž by si asi netroufli v Saúdské Arábii nebo Iránu ohledně islámu, tak proč nenechat tamní obyvatele, aby si věřili čemu chtějí, je to jejich věc...