Velké nic (2023)

Zajímavý návrat do doby, ve které jsem si poprvé začal pořádně uvědomovat, kolik debilů mezi náma chodí. Film sleduje životy několika lidí a Jany Peterkové v období covidu, (Peterkovou jsem uvedl zvlášť, protože ji nepovažuji za člověka, ale spíš za jednobuněčnou bakterií).
 
Informační hodnota tohoto dokumentu je prakticky nulová a hádám, že šlo spíš o pokus zachytit tehdejší nálady v různých sférách společnosti. On to asi není úplně špatný nápad, ale ocenil bych, kdyby měl dokument nějaké sdělení, nebo něco, čeho by se mohly budoucí generace chytit. Takhle je to film spíš pro nás, pro ty, kteří to zažili, ale dovedu si představit, že za třeba 20 let tento film upadne úplně v zapomnění. 
 
Stopáž je zbytečně dlouhá, protože jako jo, supr - dezoláti, doktoři, Babiš, a tak dále, ale na tom se skoro dvě hodiny táhnout nedají, pokud se nechystáte předat divákovi žádné validní informace. 
 
Taktéž jsem nepochopil ten černobílý formát. To dokumentu právě naopak ubírá, než přidává - alespoň dále mého názoru.
 
 
Je to vcelku zajímavá sonda a ještě že už je to za námi, ale podruhé si to určitě nepustím, protože nemám vůbec žádný důvod.

Vzhledem k tomu, že pracuju v nemocnici, tak je tohle téma covidu pro mě obzvláště citlivé. Pro mě tohle byl po tři roky denní chleba (byť jsem nesloužil na exponovaných pracovištích), nekonečné dezinfekce, abnormální spotřeba kyslíkových láhví, na chodbách pravidelná potkávání přepracovaných sanitářů a sestřiček. Proto těch pár scén v dokumentu s lékaři a sestrami ve mně rezonovaly asi silněji, než u ostatních kolegů tady. Fakt se absolutně smekám v úctě před lékaři a sestrami, které na rizikových odděleních (které dříve třeba sloužily jako Rehabilitace či Ortopedie, ale kvůli nezvladatelnému náporů covidových pacientů se musely přebudovat) chodili celý den v overallech připomínajícím skafandry, zadýchaní a zpocení. Covid mýmu kamarádovi na ARO oddělení postupně rozežral plíce, jenom proto, že ve hře osudu s bohem si lízl Černýho Petra, respektive měl k fatálnímu průběhu nemoci špatné genetické dispozice (a nebyl před onemocněním obézní, naopak zdravý mladý chlap). Proto se dodnes směju hloupému blábolení dezinfo scény, nasrat jim do huby, stejně tak většině politiků a ještě jednou – smekám před zdravotnickým personálem, ti jediní si úctu zaslouží.

Vít Klusákpoňal pandemické obdobie a vtedajšie nastavenia určitých okruhov spoločnosti nestranne a artovo, čím obrovky prispel k samostatnej mienkotvorbe diváka (ktorá ma celkom obišla) a zábavnému ohliadnutiu sa za bezprecedentným režimom, ktorý sa zo dňa na deň vytratil, a ktorý sa nám čoraz viac začína vytrácať aj z pamäti. Preto mi v dokumente chýba širšia informatívnosť, pretože jediné, čím nie je a mal by byť, je edukatívny. Obsahovo "len" mapuje skupinu faktovo obmedzených a extrémisticky vyhranených ľudí a tých, na ktorých životy, prípadne kariéry, mal covid obrovský dopad v negátivnom zmysle. Velké nic je ale hodne príjemným sledovaním rozumových deformácií, desivého eskalovania napätia, burcovania emócií, sklamaných, pesimistických či pomýlených pohľadov na vtedajší, najmä médiami skazený a stále ovládaný svet, ktoré ma iba znovu utvrdzuje v správnosti kroku odpojiť si komerčnú tv a nesledovať médiá. Chýba mi v tom ale aspoň štipka optimizmu. Inak čiernobiely filter vynikajúca voľba.

Velké nic. Dokument o tom, co mají někteří z nás v hlavě. Dokument o tom jak to s námi je když nastane problém, jak jsme ochotní se semknout a táhnout za jeden provaz a pomáhat si. Ale nesmí to trvat příliš dloho. Tak dlouho než začne jedincům se slabou vůlí vadit, že by se měli omezovat v zájmu celé komunity jíž jsou součástí a když ne celé komunity tak alespoň stabších jedinců. Pak  přichází kolaborace a kolaborace nemusí být jen spolupráce s vojenským nepřítelem, okupační mocí, případně s politickým nepřítelem proti zájmům vlastní země ale i spolupráce s nepřítelem neviditelným proti zájmům společnosti. Svoboda jednoho člověka končí tam kde začíná svoboda člověka jiného. Jistě, že má člověk právo se nakazit, ale neměl by zapomínat, že jiný má právo se nenakazit. Neměl by zapomínat , že díky jeho nezodpovědnosti bude nutné, aby se o něj někdo staral pokud to bude potřeba. A starat se o něj budou právě ti, které svojí nezodpovědností vystaví riziku a nejen je, ale i jejich blízké.  Člověk který tohle není schopen pochopit má v hlavě opravdu velké ....NIC stejně jako člověk který není schopný pochopit proč byly nařízené roušky a respirátory. Bylo to patření k omezení šíření. Slyšíte to? Omezení šíření. Z toho vyplývá, že primárním úkolem roušky nebo respirátoru nebylo zabránění průniku viru do dychacích cest (možná mohlo dojít ke snížení množství a tedy lehčího průběhu), ale hlavním cílem bylo omezení šíření kapének s virem na velké vzdálenosti. Proto byly zapovězeny respirátory s výdechovým ventilem. Ale protože jeden přece respirátor nepotřebuje a nenosí ho vystavuje okolí a zejména ohrožené jedince riziku. Co z toho plyne? Jak jednoduše poznat sobce. Bohužel tato doba a pandemie jasně ukázala, že když přijde takový problém každý člen EU se snaží jet na sebe. To jsme mohli vidět v době kdy byl nedostatek ochranných prostředků a kdy jeden druhému zadržoval dodávky. Aneb v nouzi poznáš přítele. Takže jednoznačně moc hezký dokument a nemohu jinak než 5*

Hnusná to doba, ve které bylo nejhorším zločinem dýchat čerstvý vzduch, ale za kterou jsem ovšem na jednu stránku i vděčný. Poznal jsem totiž skutečné charaktery lidí ve své branži a v mém okolí. S úžasem jsem pozoroval, jak může člověk hluboko klesnout ve své hlouposti, připosranosti a patolízalství. Naštěstí jak doma, tak i v práci byl svět v pořádku, slinták na hubě nenosil vůbec nikdo a očkovat se nechaly pouze dvě kolegyně, které však nikdy nedávaly najevo svoji "nadřazenost", a také nás nikdo k tečkování nenutil. Klid byl celkem i v naší šestnáctitisícové vesnici, hodně lidí mělo nějaká kreténská nařízení estébáka Bureše a jeho "odborníků" hodně hluboko v prdeli. Dokument sám o sobě špatný není, velmi výstižné komentáře od uživatelů Dobytek a Verbal se kterými se naprosto ztotožňuju. A také díky covidu už nemám televizi, dne 22. 3. 2020 jsme obě televize odstavili a odnesli do sklepa a pokud je nikdo neukradl, tak tam jsou dosud..