Proboha! (2008)

Pokial sa na tento dokument pozerám ako na zmes gagov a vtipných otázok, je to fajn. Avšak ako "propagada" ateizmu a anitireligionizmu je to veľmi slabé. Je veľmi jednoduché  argumentovať s ľudmi ktorí vieru neštudovali alebo jej "len" veria. Rovnako tak je jednoduché zosmiešnovať zvláštne sekty či fundamentalistov. A to ani nehovorím o potuplných kazateloch. Relevantné argumety tu prakticky nepadnú ani z jednej ani z druhej strany. Pokial by Maher argumetoval historicky, kriticky a pri tom trefne a pokial by sa pýtal naozajných odborníkov na islam, judaizmus či kresťanstvo a tým myslím ľudí ktorí to študujú celý svoj život na prestižných univerzitách, dokument by vyzeral inak. Takto mi to pripradá len akási ego jazda filmárov, ktorý si niečo pár naštudovali a idú múdrovať o niečom čomu vlastne ani nerozumejú s ľudmi ktorí by síce mali rozumieť, no nerozumeju (myslím tým, napríklad, pokiaľ možem hovoriť za kresťanstvo, že ani len napadli pojmy ako Tradícia, Zjavenie, historicko-kritická metodá interpretácie biblie, Druhý vatikansky koncil a zmena ktorú vytvoril  a pod.) Celkovo som sklamaný.

Bill Maher, pro mnohé Čechy neznámý americký komik a politický rýpal káže proti náboženství. Dokument zakončí výzvou, abychom věřící lidi odstavili od vlády nad světem, abychom se nenechali řídit tmáři, bigotníky, fanatiky, xenofoby, nebo vyčuranými prospěcháři. Ve své nadutosti má pocit, že pravda se skrývá pouze ve vědě a 6 miliard lidí, kteří se hlásí k nějaké víře, jsou narozdíl od něho mimoni. Jeho argumenty, které používá pro zpochybňování víry vybraných obětí, nejsou založeny na hlubších znalostech, jen si pohrává s tím, co se mu hodí do mozaiky. Ostatně nikdo soudný si nemůže myslet, že veškeré teologické rozpory, pochopení principů jednotlivých učení, ale také různé vědecké obory s přesahem do náboženství, může pojmout dokument nějakého všechytráka z USA, země kde je to jeden pokrytec vedle druhého.Je to jako kdyby se zavřenýma očima olízl oslovi koule a díky tomu se považoval za odborníka na nákladní dopravu. Ano, i já jsem si jistý tím, že je naše planeta k prasknutí přecpaná nebezpečnými lidmi, kteří jsou schopni pro svou víru neskutečných zvěrstev. Ano i mě připadá směšné, že si trojmiliarda těchto často jednoduchých lidí myslí, že se ta druhá trojmiliarda plete a proto skončí v pekle, nebo jemu podobné instituci. Ale k čemu je dobrá jízlivost, posměšky, rýpání do lidí a zesměšňování jejich přesvědčení? Měli by snad nevěřící vytáhnout do nesvaté války a všechny věřící pobít? Protože je snad jasné, že je nikdo pouhými důkazy a vědou,  jejich víry nezbaví. A je to i dobře, protože mnoho z nich právě víra drží na uzdě a konec světa by přišel, kdyby uvěřili že žádný Bůh není. A stejně tak je nezbavíme ani moci. Obsahově mě tento pseudodokument ničím neobohatil a postava Mahera je mi nesympatická nulovým respektem. Je to jen další rádobybombastický produkt, který je uvnitř zcela prázdný. Resp. těch pár názorů, které s ním sdílím, pohřbí jeho hluboké diletantství a arogance. Co mě ale pobavilo, byl rozhovor ve Vatikánu a někteří exoti, kteří se díky své argumentaci předvedli jako skutečný výkvět věronautů. PS: Jsem agnostik, pábitel přírody a navíc skeptik vůči práci některých "vědců".

Velmi dobře zpracovaný dokument zaměřený převážně na polemiku s křesťanstvím a některými novými církvemi z něj odvozenými. Judaismu a islámu je věnováno méně místa. Pro zajímavost připojuji jednu svoji osobní zkušenost. - - - Mluvení jazyky - - - Jednou jsem navštívil shromáždění jisté charismatické církve. Doslechl jsem se totiž, že příslušníci této církve praktikují tzv. mluvení jazyky a byl jsem na to zvědavý. Nebyl jsem zklamán. V sále v řadě za mnou seděl mladý muž s mladou ženou a oba mluvili velmi zřetelně. U muže šlo o typickou glosolálii, ale žena hovořila výbornou angličtinou.
     Zlatým hřebem programu bylo kázání švédského kazatele, který vyprávěl o svých zážitcích z misijní cesty do Indie. Jeho projev byl velkolepým řečnickým i hereckým výkonem, stejně jako simultánní překlad z angličtiny. Když kázání skončilo, vyzval kazatel přítomné, aby sklopili hlavy. Pak řekl: „Jestli je mezi vámi někdo, kdo dosud nepřijal Ježíše Krista, ať zdvihne ruku.“ V sále zavládlo ticho.
     „Jestli je mezi vámi někdo takový, ať se nestydí a zdvihne ruku,“ opakoval po chvíli kazatel. Na ta slova jsem zdvihl ne sice ruku, ale hlavu, abych se podíval, jestli se někdo hlásí. S údivem jsem zpozoroval, že kazatel s očekáváním hledí přímo na mě.
     Ten chlap vážně není žádné béčko, když poznal, s kým má tu čest, pomyslel jsem si a zase jsem hrdě sklopil hlavu.
     „Pokud jste všichni přijali Ježíše Krista, pak jste všichni spaseni,“ řekl smutně kazatel a já jsem cítil, že mě misionář už v duchu vidí smažit se v pekelném ohni.
     Možná jsem se k nim přece jen měl dát, dumal jsem, když jsem odcházel. Hodilo by se mi, aby na mě také sestoupil anglický jazyk. Anglicky sice čtu, ale když ode mne chce nějaký cizinec vysvětlit cestu, tak je to bída.

Na rovinu, tohle není zrovna ukázkový dokument. Rozhodně není objektivní, nedává všem stejný prostor, nemá pevnou strukturu, není vypovídajícím záznamem, ani nepřináší žádná řešení. Také jeho místy zběsilý střih a časté přeskakování z tématu na téma se mi nelíbilo. Tak proč čtyři hvězdy? Protože jsem se skvěle bavil. Bill Maher nemilosrdně tepe do náboženství a do hlouposti konkrétních lidí. Je to jednostranné a většinou z toho vyjdou zpovídání jako hlupáci, i když oni sami si to nemyslí a dál si pevně stojí za svou vírou (což by nevadilo), ale především za svým konkrétním náboženstvím, které se naplno prosazují všem okolo a mnohdy násilím. Ředitel Muzea stvoření, kongresman Spojených stát amerických, „bývalý“ homosexuál, který pochopil svůj omyl a dal se na víru a teď pomáhá podobně pomýleným lidem, nové vtělení Ježíše Krista, Žid, který vymýšlí, jak odrbat šábes, celá skupina nebezpečných muslimů… Místy mi přišlo neuvěřitelné, že to ti lidé berou vážně a na racionální otázky prakticky nereagují. Opět musím napsat, že víra (v cokoli) je každého věc a mnohdy fajn. Naproti tomu organizovaná náboženství jsou neskutečný hnůj a jejich jménem se děje stále více zlého, než dobrého.

Překvapuje mě, kolika lidem se líbí posmívání se druhým. Tento film není žádným dokumentem, nýbrž Billovým výsměchem věřícím lidem. Přitom na všechny jeho otázky existují odpovědi, stačí si zajít do knihovny nebo se zeptat někoho povolanějšího. Billovi však nešlo o hledání pravdy. Korunu tomu všemu dávají zpětné komentáře v autě, na které už druhá strana nemůže reagovat. Jako věřícího mě tento snímek uráží, ale hlavně je mi smutno, že se Bill uchýlil k tak nízké strategii a že mu to vyneslo takový aplaus. Stejně tak bych protestoval, kdyby někdo věřící natočil film, ve kterém by si utahoval z nevěřících. Respektujme se, prosím, diskutujme, hledejme, ptejme se, ale neurážejme se.