Páni mají radši blondýnky (1953)

Muzikál, ve kterém hrají prim Jane Russell a MM. Na dnešní dobu je to dosti naivní, ale s tím se počítá. Role MM je bohužel velmi tupá a vše se točí jen okolo jejího vzhledu. Coby muzikál bohužel neobsahuje žádnou zapamatovatelnou píseň nebo melodii. Ale na ty dvě krasavice se dívá hezky, o tom žádná.

Sklamanie. Jane Russellová je skvelá, pár vtipných momentov, pekné farby vďaka Technicoloru, tri výborné muzikálové scény: jedna s Jane Russellovou a zdanlivo nahými atlétmi na lodi, dnes už kultová Diamonds Are a Girl's Best Friend a druhé prevedenie tejto piesne. Podľa Hawksa on ani muzikálové časti filmu nerežíroval. Tu pozitíva končia. Zvyšok je jedno veľké nie, ďakujem. Marilyn Monroe, ako zdanlivo hlúpa blondínka s piskľavým hlasom, je neznesiteľná. Je to zámerné, ale pre mňa neúnosné. Ako film pokračuje, človek nenadobúda sympatie k postave, ako v prípade filmuBringing Up Baby, ale je ešte viac otrávený a znechutený. Našťastie Marilyn na konci vysvetlí, že nie je hlúpa. To je pravdepodobne pre divákov, ktorí zaspali, pretože toto je jasné po prvých 20 minútach. Charakterizácia väčšiny postáv je tak stereotypná, že aj údajná subverzia sa mení na ďalšie klišé.  Vtipy a eskapády postáv tu veľmi rýchlo omrzia, väčšina z nich je proste nezáživná.

Koncom roka 1952 začala Marilyn Monroe natáčať film "Páni majú radšej blondínky" (Gentlemen Prefer Blondes). Vznikol z toho jeden z najvýznamnejších amerických muzikálov päťdesiatych rokov minulého storočia. U divákov zaznamenal veľký úspech. Marilyn si v ňom zahrala a zaspievala so svojou priateľkou, herečkou Jane Russellovou. Pod režisérskym vedením skúseného Howarda Hawksa boli obe skvelé. Navzájom sa výborne dopĺňali. Marilyn Monroe mala dvadsať sedem rokov a patrila medzi najžiarivejšie hollywoodske hviezdy. Tak isto i o päť rokov staršia Jane Russellová bola v najlepšej forme. Spolu to roztočili na maximum. Aj sedemdesiatdva rokov po svojej premiére ma tento romantický muzikál dokázal pobaviť. ****

V době vzniku zřejmě velký hit, ale zastaral. Nejprve jsem musel vydržet úvodní půlhodinu, která neměla téměř žádný děj a naopak byla plná hudebních čísel. A přece jen, i ta hudba 50. let nám dnes už zní divně. Měl jsem nutkání to vzdát. Po půlhodině ale výrazně ubylo hudebně-tanečních kreací a film začal mít i děj. V některých momentech jsem se i upřímně zasmál. Plus filmu: mohl jsem si užít zpívající Marilyn. Přesto na víc než 60% to prostě nevytáhnu. Navíc jedna ze závěrečných scén, odehrávajících se u pařížského soudu, už byla přitažená za vlasy. I když jsou Francouzi pyšní na svoje Liberté, pochybuju, že by mohlo dojít i v dnešní době u soudu k takovým excesům jako ve filmu. Opravdu tomu nemohu dát víc. - Film vyšel nedávno na blu-ray a dokonce obsahuje i nějaký asi dokumentární bonus. Kvalita filmu však za ty peníze nestojí.

Zcela upřímně nevím, čemu dávají přednost pánové, já otevřeně přiznávám, že dvě luxusní kůstky Marilyn Monroe a Jane Russell si mě omotaly kolem prstu hned od začátku.. Bloncka, co není až tak hloupá, jak si o ní ostatní myslí a brunetka, která je oddanou kamarádkou do nepohody, na to se chytnu vždycky.. Filmová spokojenost a pěkné čtyři hvězdy..