Čas, který zbývá (2009)

Čas, který zbýváje nepochybně zajímavý film, u kterého jsem však zalitoval, že ho Elia Suleiman nepojal CELÝ primárně jako komedii, protože dle první poloviny a zvláště úvodních scén na to jednoznačně měl. I samotný Suleiman s věčně stejným nasazeným výrazem se do absurdně laděného úvodu nesmírně hodil, zatímco při návratu na scénu s hlavní postavou v pozdějším věku funguje Suleimanův „jednovýrazový“ výkon již v rámci pohnutého dramatu rozpačitěji. Překvapeně jsem čuměl, jak lze z příběhu na pozadí dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu vytěžit absurdní komedii, hltal jsem každý záběr s vtipně naaranžovaným prostředím, postavami, hereckými výkony, přítomnou absurditou, přesně načasovanými vtípky a nadsázkou v neškodné úrovni. Především celá část z roku 1948 mi v tomto ohledu připadala skvělá, originální a ač se začíná atmosféra přesouvat i k dramatičtějším momentům, vždy ji zas osvěží prostřih na výjev absurdního rybaření ve dvou s přihlížením příslušníků policie nebo svérázné proslovy souseda. Největším problémem za mě je, že si film nedokázal udržet stejně nasazenou vysokou laťku a v poslední půlhodině s často totální změnou atmosféry se nevyhl zdlouhavosti i prázdným záběrům. Závěrečné poselství s návratem do města, v němž současná mládež holduje pouze zábavě, pouští si z mobilu muziku, která pro ni tvoří hlavní prioritu, a zvysoka kašle na jakékoliv restrikce, zatímco předchozí generace prožívala mladí v nejistotě a strachu, vnímám jako zajímavé, především z pohledu navrátilce do rodné krajiny po letech. Ale v této chvíli se už Suleimanův film dávno nacházel ve fázi, kdy jsem pokyvoval s hlavou „ale ano, je to zajímavé i ke konci“, zatímco první půlhodina se u mě rovnala častému nadšení. Skrze tu nevyrovnanost a slabší místa tedy film vidím zatím jen na silné 3 hvězdičky, ale oproti jiným stejně hodnoceným filmům je tady možné, že se k němu ještě v budoucnu vrátím.[70%]

To si takhle člověk pustí v jednu ráno televizi a narazí na ČT Art (která by si mimochodem zasloužila celodenní program) v rámci klasického nočního projíždění těch zhruba 70+ satelitních programů, na kterých je v jakémkoliv jazyce nějaký obsah, co není teleshopping nebo něměcké sms porno a zrovna začíná nějaký film, jakýsiČas, který zbývá. Říkám si, že tomu teda dám šanci, čehož záhy trochu zalituji, jelikož se na obrazovce obejvuje nějaký arabský klikyhák, ale jen na malou chviličku, protože hned první scéna s poněkud zmateným hrdinným vojákem-osvoboditelem mi vykouzlila úsměv na rtech, který tam zůstal až do konce. A pokud film dokáže spojit humor s tak vážným tématem, jako je Izraelsko-palestinský konflikt a odvyprávět příběh jedné obyčejné rodiny, který zároveň shrnuje skoro 60 let historie jednoho problematického státu, tak si plný počet zaslouží. A ty židy, co dali méně jak tři hvězdy, bych poslal trochu zkoncentrovat, protože očividně nedávali při filmu pozor!

Je strašně fajn, když pohnuté osudy nejžhavějšího ohniska sváru v dějinách světa vyprávíte s lehkým úsměvem na rtech a hlubokým žalem v srdcích vystupujících postav. Bez patosu a více než o Palestině o vztahu jednoho chlapce ke svým rodičům. Jak prohlásil sám Elia Suleiman po promítání v Praze: "Zeptejte se mě na cokoliv, jen ne na politiku a Palestinu." Čas, který zbývá, už je krátký.

Taký palestínsky Wes Anderson s mierne utlmeným štýlom (chválabohu), ktorý má i čo povedať. Varovanie: humor je brutálne post-britský! Nudge nudge wink wink..

Zaujímavé spracovanie, s nemenej zaujímavou hudbou. Páčil sa mi ten vtipný nadhľad, ktorý sa vyhol prílišnej dráme. Aj to, že v žiadnom období film neuviazol príliš dlho. Postavy mi boli tiež sympatické. Film si pomaly plynul, ako stránky v denníku, podľa ktorého bol natočený.70%