Čarodějův učeň (1977)

Výborná kreslená rozprávka s temným príbehom boja dobra so zlom v podobe majstra čarodejníka, do ktorého služieb sa prepožičal osirelý mladík Krabat. Produkcia je veľmi dobrá a dokáže pekne a výtvarne svojsky nakreslenému filmu vtlačiť autentickú atmosféru od obáv, napätia a hrôzy po blažený pocit stretnutia s milou.

Čarodějův učeň je animovaný film pro dospělé. Je to podobenství o absolutní moci, útlaku slabších a hlavně o tom, že vzdor je cesta k nabytí věčné touhy po svobodě. Úzkostná atmosféra, postupné budování strachu (děsivá je třeba scéna, kdy se kouzelníkovi pomalu vytrácí hlava, aby se vzápětí objevil pod stolem jako had), a pocitu, že z vězení, kde na Krabata čeká hrozná smrt, nelze utéct, vyvolává husí kůži a hororové brnění po těle. Jasně, že z takové bezvýchodné situace Krabata zachrání láska. Ta je nad všechna kouzla a jako hlavní metafora dobra porazí zlo. To je motiv, naděje a světlo v temném vyprávění, které dělá z filmu pohádkové vyprávění. Původní pohádky nebyly zdaleka jen příjemnými historkami o tom, jak chasník porazí draka a získá princeznu. Takže obloukem: začal jsem tím, že Učeň je animákem pro dospělé. Je ale i pohádkou pro děti. A to jednou z nejlepších pohádek, které se v naší kinematografii kdy natočily.

Celovečerní animovaný komoušský film s dobrým koncem. Jako pohádku bych to kvůli úmrtí neřadil. Animace místy vtipná až trapná, velká sranda ve filmu vidět skutečnou stříkající vodu nebo dým vypuštěný zřejmě z dýmovnice, ksichty postav vypadají divně dřevěně. 
Celkově hodnotím pozitivně a mohu i doporučit ale ne pro děti (jakože ne pro nejmenší jako pohádku) a to doufám že to nedávali dětem i za komoušů, to si myslím že se nehodilo i tenkrát.

Na to, že to je český, tak to mělo lepší atmosféru, příběh, postavy než ve většině amerických hororů. Film byl děsivý svou animací a celkově, když jsem byl malý, tak jsem se bál toho Čaroděje, kterého namluvil Jaroslav Moučka. Bylo to celkem krvavý (na české poměry). Doporučuji se na to kouknout je perfektní a ten film zbožňuju.

Nejslavnějším českým filmařem, nikdy nebyl Miloš Forman, který za mořem natáčel ačkové snímky se hvězdným americkým hereckým obsazením, právě titul toho nejlepšího by si měl odnést Karel Zeman, který ve svojí době změnil vizuální vyprávění, když propojil kreslený a hraný film a za pomoci optických a kamerových triků vyčaroval hned několik přelomových a dodnes nestárnoucích scén.. Čarodějův učeň není ukázkou Zemanova režijního talentu, nýbrž stylisticky osobitou přetvářkou zdánlivě zaměnitelné německé pohádky, kterou Zeman přeměnil v překrásně unikátní animovanou paletu.. Příběh na motivy německé novely cestoval po osmanské Evropě ještě dávno před tím, než se film stal filmem jak ho známe a legenda o Krabatovi se proslýchala mezi lidmi se vyprávěla z generace na generace. Čarodějův učeň si tak adaptuje motivy, které už filmové plátno dobyly a svým příběhem už tehdy dokázal oslnit jen málokoho.. Horová pohádka zachycující boj magie proti lásce, zrcadlící tradiční dualismus dobra a zla, nabývá ve své unikátní podobě naprosto jedinečné podoby, která některým prvkům a postavám přisuzuje obraz, jaký svou ponurostí převrací paralelu pohádky coby příběhu pro děti.. A zatímco na jednu stranu je Krabatova cesta ke kouzelnické profesi testem jeho samotného, když musí prokouknout, jaká je skutečně ambice čarodějnického mistra vůči svým poddajným učňům, úplně stejně vypráví o cestě ukončení dětství, postavení se na vlastní nohy a prozření, že pokušení je ozvěnou vlastního hlasu našeho srdce.. Skvělá podívaná, v níž Zeman až možná mnohem náhodněji vytvořil jen další dětský příběh, který by tehdejšího diváka přenesl k vážnějším filmovým tématům, zatímco zdařile navázal na velkolepost a unikátnost rozměrů Cesty do pravěku. Kéž by měl i Čarodějův učeň tak famózního blockbusterového nástupce, jakým je Jurský park pro Cestu do pravěku, když přitom si jako celek zaslouží možná ještě větší pozornost..80%