Cesta do pravěku (1955)

CESTA DO PRAVEKU  je aj bez akejkoľvek nostalgie skutočná legendárna klasika a fantastický kus filmového remesla a keď si k tomu pripojím, koľkokrát som na to ako decko fascinovane čučal a potom sníval o dobrodružstve, tak tu nie je o čom. Je pravda, že dokonca už aj vtedy sa mi to ale nepozdávalo scenáristicky a zdalo sa mi to akési nedotiahnuté, dnes by sa povedalo, že efekty nie sú všetko. Po revolúcií a roku 2000, nielen po JURSKOM PARKU, ale aj dielach odvodených od Strateného sveta A. C. Doyla je to už ale naozaj hlavne nostalgická cesta proti prúdu rieky času - nie do jaskýň pračloveka, k dinosaurom a krajinám prvohôr, ale do nášho vlastného detstva.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tento snímek do dějin světové kinematografie nepřináší nic nového. A přesto i po desetiletích zůstává považován za výjimečné dílo, které si vydobylo respekt kritiků doma i v zahraničí. Karel Zeman v něm totiž dokázal něco, co se podaří jen málokomu. Spojit dětskou fantazii s vědeckou zvídavostí a přetavit ji do vizuálně ohromující podívané. Jeho vizionářský přístup a technická preciznost, s jakou pracoval s triky a efekty, působí dodnes jako malý zázrak. O nic výjimečného se však ve světové kinematografii nejednalo. V USA už byly natočeny formou stop-motion animací snímky jako třeba „The Lost World“ (1925) či „King Kong“ (1933), které se tehdy do Československa kvůli ideologickým bariérám samozřejmě vůbec nedostaly. Tato filmová díla spojuje nejen fascinace prehistorií, ale především ikonická scéna souboje dinosaurů. Motiv, který Zeman pojal s vlastní poetikou a hravostí. Jeho film navíc není jen dobrodružstvím pro děti, ale i jemně ironickou lekcí z vědy, kde se poznání mění v kouzlo. Výsledkem je dílo, které i v dnešní digitální době působí svěže, s nefalšovaným šarmem a rukopisem autora, jenž věřil, že fantazie je nejkrásnější formou poznání. A my ještě můžeme být vděční, že byl použit barevný materiál, byť nebyl zrovna nejkvalitnější a naopak ještě poměrně drahý.

Dinosaury, mastodonty, pterodaktyly… tento film mal všetko.  Potom som ho však už nikdy nevidel. Roky som naň občas spomínal, ale nikdy som si nebol istý názvom. Možno sa mi to celé len snívalo?
Keď som si po tridsiatich rokoch konečne znovu pozrel „Cestu“ na Blu-Ray, uvedomil som si množstvo nedostatkov a slabých miest, ktoré som ako osemročný vôbec nevnímal. 
Netuším, čo by si o tomto filme myslelo dnešné dieťa. Dúfam, že by sa mu páčil. Dúfam, že by v ňom našlo vzrušenie a dokázalo sa stotožniť s chlapcami vo filme. Ale neviem… na dnešné deti sa nedá úplne spoliehať, že budú brať ohľad na produkčné štandardy českých filmov z 50. rokov.

Již 70 let starý legendární český film, který přináší skvělé dobrodružství party kamaradů. Pan Zeman na svou dobu exceloval svými triky, kterými ohromil diváky a inspiroval spoustu režisérů po celém světě, předně s panem Spielbergem, který později natočil Jurský park za použití vyspělejších technologií a triků...10/10.

P.Zemanma prostredníctvom svojich diel nikdy nedokázal pomocou žiadneho ich aspektu dostať takým silným spôsobom, aký tu takmer všetci tak vehementne neustále opisujú, ale napriek tomu nie som schopný tieto tak jednoducho odpísať bez toho, aby som sa ich pokúsil aspoň sčasti nejak (z úcty) oceniť. Aj keď to teda nie je vôbec mojou šálkou kávy, vCeste do pravekuvidím hodne silnú smršť žánrových výmyslov predbiehajúcich svoju dobu, a to na prvý pohľad tak obyčajne, že to v rámci daného efektu ani moc nedáva zmysel. Niečo podobné, ako kedysi tiež dokázal geniálny p.KubricksoSpace Odyssey, ibaže menej veľkolepejšie a svetovejšie (aj keď očividne z hľadiska objektivity subjektívnym názorom zaujaté). V tomto je to možno na prvý pohľad omnoho jednoduchejším sústom vyskladané, avšak za ťažších podmienok skoršej doby zrealizované, resp. pozoruhodne vyumelkované, ale nie ohromne obdivuhodné. Veď trikovo sa, napríklad, už taký mimoriadne nadaný p.Mélièsso svojou Cestou na Mesiac (Le Voyage dans la Lune) nestratil ani v roku 1902, teda o viac než 50 rokov skôr, takže obhajovať si nejakú extrémnu hodnotu príslušných scifi aspektov tohto výplodu nepovažujem (a asi ani nechcem považovať) moc namnieste. Film sa pozeral fajn a svojím spôsobom má aj akési milé čaro, ale priemer mu dávam hlavne za rozprávkový efekt, ktorého nebyť, idem kľudne aj nižšie. A mám tušenie, že ďalším zhliadnutím by to nižšie pravdepodobne aj išlo.