Bláznova kronika (1964)

Toto som videl iba jedenkrát ako decko, pamätám si z toho iba to, ako Vašaryová v úlohe ono dvorného šaša vyletela z tých dverí a takmer sa zrútila z hradu. A možno ešte jeden záber a to je všetko. Pozrel som si to znovu tak po 35-40 rokoch a teda poviem, že som sa hodne nudil. Dej bol zdĺhavý, vcelku o ničom, použitý typický motív zámeny chudákov za boháčov, Zemanovských trikov málo a priznávam, že jeho filmy pozerám aj kvôli tomu. Nejakých podarených vtípkov a dialógov málo. Herecky vybraté zaujímavo, ale aj napriek slabej minutáži som bol rád, že som to dopozeral. Škoda, lebo svoj potenciál to malo, ale toto sa podľa mňa majstrovi Zemanovi nepodarilo.

Krásna uštipačná historická alegória, ktorá takmer s rozprávkou hravosťou vtipne až rozkošne zobrazuje večný zápas medzi láskou a vojnou. Násilím zverbovaný oráč Peter a Lenka sa uprostred vojnového virvaru, s neustále sa meniacim stavom, ocitajú raz na strane víťazov a vzápätí na strane porazených. To samozrejme vytvára komické situácie. Produkcia je vynikajúca s nádherným vizuálnym poňatím Karla Zemana vrátane trikov. Netrpí ani atmosféra, ktorá perfektne odzrkadľuje dej. Herci hrajú výborne a dvojica Petr Kostka, Emília Vášáryová je skvelá.

Bláznovu kroniku jsem viděl naposledy jako malý capart a tak jsem si ji po letech velmi rád připomenul a i když podle některých nepatří k jeho vrcholným dílům a údajně místy i nudí nebo přešlapuje na místě, já nic z toho nepozoroval.  Pacifistické poselství s trochou té proletářské agitky aneb Zemanovo pohyblivé leporelo ze sedmnáctého století, v němž se švarný jinoch se svou krásnou děvou potýká se zrádnými mocipány ve víru třicetileté války. Vtipné a zábavné je to převelice a plejáda herců v krásných rolích nezklamala. O hlavních hrdinech, Kostkovi, Vašáryové či Holubovi ani nemá cenu povídat, ale překvapením pro mě byla mrchovsky krásná komtesa Thielová a hlavně nebezpečně sošný Jiří Holý v roli španělského důstojníka. A Karel Effa pochopitelně rulez!  U mě za pět.

V Bláznově kronice se – bez nadsázky – v genialitě předhání scénář s obrazovým zpracováním. Spojuje je mimořádný cit pro detail a čistota historizující stylizace. Dějiny klouzající po liniích romantického příběhu se odhalují jako nepravděpodobné: všechna válečná čest je jen hrou masek – právě tak jako aristokratická urozenost a v hlubinách přilehlých konvencí se vznáší prach. Imaginace autorů tohoto snímku se zdá být bezhraničná: film se nevyčerpává jen historickou alegorií, při níž se romantická gesta vpalují do vize pacifismu – nad její rámec se v něm originálně stylisticky prolíná sedmnácté století s dneškem jeho tvůrců. Ani zde nezapře Juráček umělce osobitě pohlížejícího na svět: nejen zámek se proměňuje v labyrint plný žalářních kobek, komnat a pastí, ale celý válečný svět, zrůdně negující vše živé a smysluplné. Jako obrazárna zpřítomňující lživost dějepravců (šikovných šašků) přechází v muzeum předmětů, které svou minulost zapírají, tváříce se, že ji pozapomněly, posvěcuje všední věci ponížené na terče střelnic městských ulic jejich – příliš lidská – zranitelnost.

Zemanův filmový svět je podmanivý, hravý, nápaditý i vtipný, k tomu herecký trojlístek - sympatický Petr Kostka, půvabná Emília Vášáryová, báječný Miloslav Holub - to celé výrazně popotáhl, bavili mě a opakovaně rozesmáli.. Příběh mladíka, který před válkou utíká a ona se mu pořád plete do cesty, je poutavý, zajímavý a celkové vyznění o mocipánech, obyčejných lidech a válce trefné a pravdivé..