Cabriolet (2001)

Tobiáš a Pavla. Postavy tohoto, tak nějak, obyčejného příběhu se všemi klady a zápory. Přežívají, řeší až téměř depresivní starosti, užívají si života. Nic víc, nic míň. Marcel Bystroň, stojící za scénářem i za režijní sedačkou, se podíval pod pokličku života těch, co od života nečekají nijaké zázraky. Nejsou nároční, ani nijak přecitlivělí. Prostě obyčejný. Snímek jakoby sledoval život někoho až téměř přímým přenosem. Alespoň jsem měl takový pocit. Film není určen pro každého. Mnozí v tom budou marně hledat nějaké poselství a nebo něco, co by alespoň naznačilo, o čem to vlastně celé bylo. Přínos však přeci jen nějaký má a ten nechť si každý divák najde sám.

Cabriolet aneb jak to dopadá, když se spojí strašně napsané dialogy s hodně špatnými hereckými výkony. Pár celkem slušných režisérských nápadů (bouchání do bubnů vs. bouchání na dveře, vylidněné náměstí Míru) nemůže zachránit nudný příběh s neuvěřitelně tragickými dialogy. Z toho pro mě vyplývá jednoznačný verdikt - Bystroň jako režisér dejme tomu, Bystroň jako scénárista never more! A ještě jedna rada pro české filmaře. V každém filmu nemusí nutně být otevřená erotická scéna jenom proto, že to dobře vypadá v traileru.

Vzpomínám si, že v době vzniku filmu jsem viděl trailer a říkal jsem si, jak moc bych chtěl Bystroňovu pohodovou indie vidět. Když jsme si s Cabrioletem o pět let později potykali, byla to už trochu jiná písnička, protože z ambiciózního kino debutu se vyklubala strašidelně špatná srágora. Kromě nijakého příběhu za to mohou duboví herci a všechno tak zachraňuje tehdy (zaslouženě) proklamovaná hudba Ivana Krále. Dějový zvrat dvacet minut před koncem je natolik vykonstruovaný a nevěrohodný, že už jsem se mu mohl jenom smát.

Pekne pisnicky, jinak utrpeni sledovat jak pribeh, zpracovani, tak neskutecne spatne herecke vykony. Spise amatersky film, ktery skoncil v zapomneni.

Proč. proč ten film vznikl?