Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965 (1965)

Chytře natočený a inteligentní vědecko-fantastický (můžeš číst Sci-Fi) film.  Tvůrci se nebáli použit mozek a předpokládali, že část diváků ho taky dokáže používat.  Přitom se obešli bez triků, tedy myslím a vytvořili velmi originální atmosféru. Jak už napsala uživatelka Snorlax myslím si, že se jedná o film nadčasový.

Bezvadně udělaná fiktivní reportáž o jednom paranormálním jevu, která působí velmi autenticky a uvěřitelně, zřejmě také proto, že až na Karla Pecha a Miroslava Plzáka v ní účinkují samí neznámí herci, kteří tak opravdu budí dojem běžných občanů z daného města. Rovněž způsob jejich mluvy vypadá až na výjimky nestrojeně, jak jim "zobák narost". Stejně tak režie se zdá, že žádná není, že jde skutečně jen o sestříhanou a komentovanou reportáž, v podstatě televizní dokument. Zub času této sci-fi inscenaci příliš neublížil a je zajímavé ji shlédnout i dnes. Mladším divákům možná může připadat snímek ve srovnání se současnými filmy málo akční, když je postavený jen na výpovědích a dialozích, ale rozhodně nepostrádá vnitřní napětí.

Jak asi vypadá československé sci-fi z 60. let? Tím tento neznámý televizní film bezesporu vzbudí pozornost, ale to je tak bohužel vše. Byla jednou jedna budoucnost je bohužel nezáživný fiktivní dokument o městečku Pískov, kde se na hodinu zastavil čas. Reportér chodí po městě a ptá se běžných občanů, co na to říkají... Trošku mi to svojí pointou připomíná román Midwitchské kukačky od Johna Wyndhama, který byl zfilmován v roce 1960 jako MĚSTEČKO PROKLETÝCH. S tím se ovšem tento československý paskvil vůbec nemůže porovnávat. [118. hodnocení, 21. komentář, 67%]

Dokonalá experimentální pseudodokumentární sci-fi. (Ta by se líbila Honzíkovi.) Navíc předjímá spoustu věcí - v roce 1965 svým způsobem žánr found footage filmů, cestování časem jen nahý předjímá Terminátora. Celkově bych k žánrům přiřadil i komedii, protože ono to je jemnou satirou na tehdejší dobu, jak by asi uvědomělí i neuvědomělí členové strany reagovali na podobnou anomálii („kromě těchto hodinek, které se o minutu opožďují“; „Ale do kostela jdete? - Pro jistotu.“. A což teprve, kdyby dnes někdo natočil remake. Hodně to připomíná některé Součkovy knihy. Během filmu, který překvapivě drží v napětí od začátku do konce (s výjimkou střední části, jak bývá zvykem, ale stejně jsem se původně bál, že dokumentární polohu 71 minut nevydržím) , se dozvíme mnohé zajímavosti a postřehy - třeba, jak by asi tváři člověk středověku, kdyby mu tam najednou přistál našinec, jak by ho asi bral?; zajímavé jsou ony poznámky o věšteckých snech (které se zakládají na pravdě); vtipné je, že citace z jednoho Leninova (podle mne pro jistotu neexistujícího) díla dokáže u dvou marxistů vzbudit rozlišné výklady; a nejvíce mne asi dostalo poselství z budoucnosti, že každý je tam sám sebou, a přitom má úctu ke každé osobnosti (!) - to dnes zní skoro jako rouhání, když nám multikulti direktoři tvrdí, že jsme jen šedá a splývající masa. A potěšil mne i odkaz na mou oblíbenou knihu Toulky s Charliem. Dokonalý je zde Karel Pech, který i zde je distinguovaným moderátorem a dodává filmu nefalšované gentlemanství, a tím i další rovinu. Musím si to pustit ještě jednou, protože ze začátku jsem koukal jak puk, o čem že to je, a moc se soustředil na ty hodinky, ale jsou tam dialogy a komentáře už od začátku, které zapadnou do mozaiky později, a věřím, že i nad spoustou paralel a naznačených témat se dá zamyslet ještě hlouběji.

Československý fiktivní dokumentární film o tajemné návštěvě z budoucnosti. V imaginárním městečku Pískov se v jeden moment na okamžik zastaví čas a tuto nevídanou anomálii se rozhodne vyšetřit televizní reportér se svou mladou asistentkou. Během televizního natáčení, než reportér přijde na pravou stopu záhady, je k vidění mnoho vtipných odpovědí neherců na tázané otázky. Postavy v tomto velmi pozoruhodném dílku jsou v naprosté většině málo známí herci, pohříchu jediného, jehož jsem byl schopen rozpoznat, byl známý psychiatr M. Plzák. V závěru snímku, obzvláště ve skvělé televizní debatě, se hromadí jasné narážky na režim, dokonce jsou objeveny rozpory v marxistické ideologii. Tento výtvor vynikajícího československého televizního režiséra J. Dudka mě vskutku neobyčejně zaujal, zřejmě nikdy nepřestanu žasnout, jaké klenoty se dají objevit mezi snímky uvolněných 60.let.