Bu neng shuo de mi mi (2007)

Jeden z těch filmů, které sledujete s neurčitou představou, že dojde k nějakému zvratu v ději, a v polovině doufáte, že tím zvratem bude to, že postavy jdou na banket, kde všechny snědí nedovařené drůbeží maso, nakazí se salmonelou a stráví třicet minut těžce nemocné, protože i když byste nikdy nepřáli, aby se jinému skutečnému člověku staly špatné věci, jsou to filmové postavy a zaslouží si to, a kdyby všichni zvraceli, ukončilo by to mdlé dialogy a z estetických důvodů si nedokážete představit vhodnější doprovod k neustále nudné klavírní hudbě než prodlouženou scénu lidí, kteří se na sebe zvracejí. Co opravdu potřebujete vědět o této rozkošné romantice:
Anthony Wong hraje na klavír. Anthony Wong tančí! Anthony Wong s radostí hraje na kytaru. Anthony Wong má úžasné vlasy jako z retrospektivy.

Neuvěřitelná nuda, skoro žádná atmosféra a nulová chemie mezi dvěma hlavními postavami. Žel, skoro 75 minut filmu je jen a jen o jejich postupném, pomalém sbližování, sem tam proloženém nějakým krátkým klavírním sólem. Sto let stará škola je nasnímaná naprosto nevzrušivě, to už větší atmosféru má ulička s keři a kytkami, kam vozí mladík slečnu na kole domů. Onen zvrat po té nudné hodině a něco se dal tušit, jenže pro tu nulovou chemii to s člověkem nijak moc nehne (a popravdě, ta druhá holka je taky pěkná štabajzna, takže bych čekal i nějaké naznačení, proč tamta jo, a tahle ne, není to příliš jasné ani zřejmé, a kecy o tom, že láska si nevybírá - to funguje v pohádce, láska na první pohled, tady ti dva nemají žádný, ale fakt žádný vývoj vztahu). Navíc to pak nedává logicky smysl, případně nám ty scény ukáže pan režisér v trochu jiném podání (třeba ten zamilovaný lísteček putoval na čí jméno do které lavice teda?), a nějak jsem nepochopil, co je se současnou holkou, jestli se otrávila léky nebo je v léčebně, kde vlastně je? Závěr je efektní, ale emoce v tom fakt nejsou a úplný závěr jsem čekal taky silnější, než je opět poprvé na sebe kouknou a je jasno.

Le je nováček v klavírní škole. Jednou slyší dosud neslyšenou a zajímavou skladbu z klavírní místnosti. Jde za zvukem a poznává se s Yu - dívkou, do které se zamiluje. Když ho jednou Yu přistihne, jak se nechává ocicmávat jinou, zničehož nic Yu zmizí… Jednu hvězdu dávám za luxusní klavírní představení. Já tu hudbu prostě miluju. A druhou za konečné rozuzlení a téma “cestování časem”. Ale ten začátek mě bolel. Slaďárna, okej. Ale ta nebohá holčina byla tak žárlivá, chladná a hloupá, že jsem při sledování fakt trpěla. Navíc bylo už na začátku z okavidných indicií (ehm ehm oslovení na chodbě ehm) malinko jasné, o co půjde. Pak už jsem jen čekala na to, proč je tomu tak. Asi nejsem cílovka pro romanťárny.

Snímek je dějově velmi prostý, ale je zajímavě poskládán, že diváka hned zaujme. Takže sleduji obvyklé sympatie dvou studentů, kteří chodí do hudební školy. Celé je to odvislé od nich dvou, byť nejsou jedinými aktéry příběhu. A jestliže v sobě našli zalíbení, museli zákonitě čelit kruté realitě všedního dne. Je tu pěkná příroda, znějící hudba, minimum rušivých elementů, že se to sleduje opravdu s nadšením, jaké bude vlastně ono vyústění. To je na poměry asijských počinů propracované do hloubky, že rázem mnohé scény do sebe zapadnou, jako kousky skládačky. Vlastně o tomtéž píši i v mém profilu. Sluší se podotknout, že uvedený aspekt, jímž film odůvodňuje počínání postav, není ničím novým, ale naopak důvěrně známým. Přesto bych jej zde rozhodně nečekal. A když to vše spojím dohromady, tvoří to fakt ucelený filmový zážitek, za nějž jsem rád.

Netuším ako som to mohol vydedukovať, ale na samotný zvrat som prišiel už na začiatku a stačila mi k tomu jediná scéna. Tým samozrejme nechcem naznačiť, žeby bol film predvídateľný (čo skutočne nie je), ale chcel som sa tým trochu pochvastať. Teraz k hodnoteniu. Som trochu sklamaný, že film skončil viacmenej otvorene, ale to už nejako pretrpím. Väčší problém je u mňa ten, že veľa vecí ostalo neobjasnených, čo pochopiteľne nijak neuberá kvalitám filmu, ale stále akosi postrádam tie dôvody. Každopádne sa aj tak jedná o slušne odvedenú prácu. Zo začiatku ma síce romantická zápletka až tak nebavila a viac si užíval scény s hrou na klavíri, celkom rýchle som však zmenil názor. Herci sú veľmi sympatickí a medzi hlavnou dvojicou to funguje, kamera so strihom uspokojivá, scenár dobrý a v neposlednej rade sa musí vyzdvihnúť aj hudba, ktorá taktiež patrí k hlavným ťahákom filmu. Niektoré scény boli vcelku dojímavé a posledná tretina bola výborná. A k tomu strašne málo hluchých miest. Skrátka vskutku dobrá záležitosť hodná štyroch hviezd.