Bratři (2004)

Susanne Bier patří minimálně mezi 3 nejlepší režisérky filmové historie. Pokud tedy nestojí na samotném vrcholu. Velmi hutné drama z Dánska, tak jak jej máme rádi. Kdysi jsem koukal na americký remake, který byl určitě slušný a neměl jsem potřebu koukat na originál. Dneska jsem prakticky přesvědčen, že by původní verze nakopala té americké zadek. Tam kde Hollywood narazí na své limity, tam Dánové teprve začínají. 80%

"Chci vědět co se stalo."

-"Ne, nechceš!"

Sussane Bier a její skvělí "bratři"!

I když snímek může působit docela "levně", nenechte se oklamat. Jde o skvělé drama, které vnáší trochu světla do (dejme tomu) "postwar syndrom" a jeho dopad na teplo rodinného krbu. Místy dost silné, místy snaha přišla bohužel vniveč, ale jako celek je to působivé. Základním kamenem filmu je především obsazení, herecké výkony a výpovědní hodnota.

Drsné a nekompromisní polo-válečné drama o dvou bratrech, kteří jsou úplně odlišní a jejichž pozice se během filmu obrátí.DĚJ:DůstojníkMichaelodjíždí na misi do Afghánistánu, zatímco jeho bratrJannikje problémový a žije na okraji společnosti. Michael je zajat Talibánem a prožívá peklo v zajetí. Mezitím doma jeho ženaSaraha Jannik truchlí a sbližují se. Po návratu se Michael dramaticky změní a jeho chování ničí rodinu.ZHODNOCENÍ:Jo, typicky seveřanský mrazivý film o nezvládnutém post-traumatickém stresovém syndromu, který zničil do té doby harmonickou rodinu.
Film je syrový, intenzivní a velmi realistický. Ukazuje, jak válka ničí nejen tělo, ale hlavně duši a vztahy. Herecké výkony jsou výborné, zejména v rodinných scénách po návratu.
Celkově silné drama o ceně, kterou platí vojáci i jejich blízcí. Není to lehké sledování, ale stojí za to.

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze.

Film mal niečo do seba, psychologický prerod hrdinov, pôsobenie vojny, ale scény boli veľmi strojené. Tie, ktoríé mali vyvolať silnú emóciu, boli veľmi plytké - smrť, znova život, násilie, strach.. to sa nepodarilo. Čo sa podarilo bola zmena bratov, ich vnútorného sveta. Connie príjemná, ale iba vo svojom štandarde.