Druhá šance (2014)

Na tento film jsem se těšila z několika důvodů. Především kvůli Nikolaji, kterého mám opravdu hodně ráda a věděla jsem, že tady bude excelovat. Mimo to mě také dánské drama vždy tak nějak zvláštně přitahovalo. Oni prostě ta intenzivní a emocionálně silná témata zvládají skvěle. Věřila jsem, že tento film nebude výjimkou.Klady:Naprosto DOKONALÉ herecké obsazení a jejich výkony. Vše na 100% uvěřitelné a absolutně strhující! Nikolaj opět nezklamal, jeho výkon byl přesně takový, jaký jsem očekávala – přesvědčivý a dojemný. Drama jak má být – příšerný nervák a psycho jako hrom. První polovina filmu zcela naplnila má očekávání. Silné emocionální momenty, skvělá práce s napětím a uvěřitelné ztvárnění těžkých životních situací mě okamžitě vtáhly do děje. Na konci už jsem byla absolutně emocionálně vyždímaná a ano, i slza mi ukápla.Zápory:Musím přiznat, že ze začátku byl děj místy dost průhledný. Navíc, přestože mě film zprvu uchvátil, postupně se začal komplikovat způsobem, který mi nepřišel úplně věrohodný. Zápletka se ke konci místy blížila až k absurdnu, což zbytečně oslabilo jinak výborný základ příběhu. Nechci být zaujatá, ale chvílemi – i když jsem na to během sledování zapomněla – bylo znát, že film točila ženská. Projevovalo se to občas v chování některých postav nebo v celkové dynamice příběhu. V závěru mi pak některá rozhodnutí hlavní postavy, vzhledem k jeho povolání, přišla opravdu totálně pitomá a nedomyšlená. Jinak ale musím uznat, že šlo o skvělý film!Hodnocení:85 % / 8 z 10 –Film rozhodně stojí za zhlédnutí a vřele bych ho všem doporučila. Vzhledem k tomu, že znám zápletku a obecnému tématu se k filmu asi už nevrátím.(63.)

Mal som so scenárom fakt morálny problém, pretože nikdy v živote by mi (dúfam) nenapadlo to, čo napadlo hlavnej postave, policistovi Andreasovi. Bol to naozaj hlúpy nápad, ale motivovaný jednak manželkou a v druhom slede prirodzenou túžbou svedomia naprávať "nespravodlivosti" tohto sveta (nespravodlivosti v úvodzovkách, pretože či je niečo spravodlivé je často na debatu). Avšak Andreasa s každým ďalším vývojom udalostí dobieha klasické porekadlo o ceste dláždenej dobrými úmyslami. Ak by som dopredu nevedel, že film je jasne označený ako dráma, tak na začiatku by som určite mal podozrenie, že severania na mňa šijú nejakú čiernohumornú frašku a ja ten ich humor nechápem. Fraška sa nekonala, bola to drsná dráma. Obzvlášť zaujímavé bola pre mňa psychologické stvárnenie reakcií oboch matiek na ich tragédie - obe herečky hrali naozaj presvedčivo. Veď ich aj pri hraní viedla žena, režisérka a horúce ženské emócie sa aj vďaka nej podarilo pretlačiť aj do inak ľadovo chladnej tragédie. A v úplnom závere, nebudem zastierať - zvlhli mi oči. .... Na okraj mi napadá drobná poznámka: ak sú deti naozaj v západných bohatých spoločnostiach tak vysoko cenené a obzvlášť v Škandinávii dosahuje miera ich ochrany niekedy až absurdných rozmerov (môj subjektívny názor), prečo sa ich tam (a nie len tam) rodí stále menej? Nie je aspoň trochu pokrytecké klásť deti v rámci spoločenskej hierarchie na najvyšší piedestál, no zároveň ich vnímať ako prekážku individuálneho osobnostného rozvoja dospelých ľudí?... Film určite nie je cinefilské "povinné čítanie", ale ak máte pocit, že je na svete príliš dobre, pozrite si to, a ten pocit zmizne.

Hodně silné drama, které nejedné slabší povaze určitě přivodí těžké spaní, ať už díky několika opravdu vyhroceným scénám, kdy se dá napětí doslova krájet, nebo kvůli samotnému ději, jehož vedení opravdu není pro přehnané citlivky a nebojí se diváka přivádět do úzkých. Film je postaven na nespravedlnosti prezentovanou skrze dvě rodiny, ale jak se ukáže, tak i snaha konat dobro nakonec vyústí v to, že v podstatě vše špatně dopadne. Nikolaj Coster-Waldau ukazuje, že má na to, aby nebyl zaškatulkován pouze jako Jamie Lannister, ale ani ostatní herečtí kolegové nejsou o mnoho pozadu, a to i díky výborné režijní práci paní režisérky. Každopádně díky tomu, jak nervózní celý film je, a jakou atmosférou je protkaný, je to jeden z té řady kvalitních filmů, které už raději znovu vidět nechci.

Myslet na něj je nebezpečně neškodné, překročení nesnadné a žít s tím pro ty se svědomím nesmírně trýznivé. Rubikon, jehož brod tentokrát vede proudem etických otázek. Intenzivní a zároveň seversky odtažitý, se scénářem, který občas nechává herce na holičkách. Možná i proto mezi šmejdskou smažkou, hodně trpícím a méně trpícím nakonec vyčnívá ten, kdo to měl herecky nejméně atraktivní (Ulrich Thomsen). Druhou šanci raději nerozebírají maminky na webu eMimino, takže se nepodíváte na jejich rady a nepřidáte do diskuze své zkušenosti..

Pri takomto nápade sa scenár snáď píše aj sám a režírovať sa to musí tiež veľmi od ruky. Ešte keď máte k dispozícii Costera-Waldaua a Lie Kaasa, ale aj obe ženské predstaviteľky. Možno by sa dala zápletke vyčítať určitá nepravdepodobnosť počiatočnej náhody, avšak pokiaľ na nej stojí celý konflikt a ten po celý čas perfektne funguje, prečo nie. Takže nakoniec jediná výčitka smeruje k tomu, že pri toľkých emóciách, zvratoch a hutnom deji by mohol mať film pokojne o dvadsať minút viac. Žiaden priestor napríklad nedostali Andreasovi rodičia.