Bolero (1984)

Poznal som jednu 28 rocnu pannu,Bo Derek to ale nebola...tu by mohla dotycna nosit v zivotnej velkosti na pyzame,ale o tom potom...neviem sice,kedy prisla o panenstvo (tu) vzdy červenolíca BO,ale podla mna,ked toto natacala,uz davno zabudla,ake to bolo,ked potom prvykrat chodila pol dna do praveho uhla - a bolo to vidiet vzdy,ked sa mala snazit tvarit nevinne,"ocakavajuco"....

Keď je to možné, tak ja sa vyhnem tomu, aby som nejakému filmu dával to najhoršie hodnotenie, pretože myslím, že každý film má nejaký cieľ a (cez režiséra a hercov) sa nás snaží osloviť. No v prípade filmu Bolero všetky snahy chýbajú. Celá koncepcia je zlá, bez rozumu sa preskakuje z jednej scény do druhej a herecké výkony (keď sa to tá takto nazvať) a práca režiséra je na veľmi nízkej úrovni.Osobné hodnotenie:38% (odpad!)

Rozhodne jeden z najhorších filmov aké ma v mojom nemladom živote postihli, takže prečo tomu vlastne tak škandalózne štedro udeľujem dve hviezdy? Asi to bude tým, že môj bezhraničný úžas nad absurdnosťou scenára [ktorý začal hneď pár minút po úvodných titulkoch keď má divák akože uveriť tomu že hlavná deva v podaní Bo Derek je stále panna] ma udržal pri filme až do konca [naozaj, takáto explózia wtf dialógov a scén sa len tak niekde nevidí!!], pobavil ma tam kde ma pobaviť zrejme nemal, ale priznávam že ku koncu už aj tie [po x-tý krát obnažené] vnady inak veľkej sexice Bo začali nudiť.

Červená knihovna líbivě senzuálně podaná.(max.30%)

Bývalý hollywoodský fešák John Derek proslul sňatky s překrásnými herečkami, které sám režíroval ve společných projektech, eventuálně coby zapálený fotograf fotil jejich akty pro luxusní pánské časopisy. Dnes z jeho filmografie jsou nejznámější snímky z posledního období jeho tvůrčí kariéry, po svatbě s okouzlující Bo Derek. Ta se ukázala jako ideální partnerka pro Dereka nejen v osobní rovině (manželství s ní mu vydrželo nejdéle), ale i co do profesní spolupráce. Po různě ambiciózních dramatických filmech s jeho předchozími ženami přesedlal spolu s Bo na produkci stylizovaných erotických filmů, které spolu s jeho fotografiemi udělaly z Bo sexuální symbol dekády (přesněji řečeno z tohoto statutu žily a utužovaly ho, odstartovalo ho její účinkování ve filmu "10"). Jejich společné filmy sice bezvýhradně pohanila kritika a pravidelně získávaly nominace na Zlatých malinách, ale komerčně to povětšinou byly hity, především "Tarzan, opičí muž", který se stal patnáctým nejvýdělečnějším filmem svého roku. Všechny jejich společné projekty lze popsat jako filmové variace na Derekovy fotosety pro Playboy - prvoplánově líbivé, dráždivě erotické a upřímně naivní. "Bolero" se pak díky štědrému produkčnímu zázemí stalo jejich nejambicióznějším projektem. Zatímco ostatní filmy si Derekovi financovali sami, tentokrát dostali tvůrčí svobodu i dostatečné finanční zázemí od Menahema Golana a Yorama Globuse, šéfů Cannon Films. Těm se projekt Derekových hodil do portfolia hned v několika ohledech - vedle toho, že občas produkovali rádoby oduševnělé erotické filmy jako "Milenec lady Chatterleyové" či "Nana", také usilovali o povznesení renomé své společnosti tím, že financovali projekty osobitých tvůrců v čele s velikány jako Altman, Cassavetes, Godard či Končalovskij. Nutno také zmínit, že Golan evidentně měl ambice, aby v cannoňáckém portfoliu figurovaly všechny hlavní hvězdy doby i minulých dekád, což projekt Derekových přesně splňoval. Stejně jako ostatní filmy Derekových i "Bolero" se stalo terčem posměchu kritiků a shazování ze strany filmových fandů. To ale pouze značí nepochopení, potažmo neochotu přistoupit na hru. Derekovy filmy s Bo nelze vnímat jako klasické filmy, kde by šlo o nějaké dramatické oblouky, vývoje postav či konflikty. Stejně tak nenáleží do žádných z tradičních žánrů. Představují přiznaně naivní a cíleně formalistické ódy na přirozený půvab Bo, její tělo i tělesnost a v neposlední řadě také poetické oslavy životního stylu Derekových. "Bolero" můžeme vnímat jako nevážnou, svěže emancipační a lehce meta autorskou variaci na erotické příběhy červené knihovny. Bo hraje mladou bohatou dědičku, která se chce zbavit panenství, ale její naivní ideály živené obrazy mužnosti z počátku dvacátého století končí povětšinou neočekávaným úsměvným střetem s realitou, když ikony dámských románů jako šejk či toreador ne a ne dostát hrdinčiným očekáváním. Její cestování po celém světě skrz různé postele vyznívá takřka jako ekvivalent Jamese Bonda, až na to, že namísto jeho vážných misí na záchranu světa v jejím případě jde výhradně o egocentrické prostopášné radosti. Za závojem upřímné naivity a rozverné nenucenosti se tak divákům ochotným vzdát se pochbovačné racionality otevírá poéma smyslnosti opěvující tělesnost, sexualitu a Bo Derek.(28.08.2015)(méně)(více)