Pod vlivem úplňku (1987)

Na zažité poměry žánru velmi hořké, civilní a černohumorné. V hlavních rolích zde vystupují víceméně samí nedokonalí a zranění (ať duševně, či tělesně) lidé, hledající alespoň trochu štěstí v životě. Spoustu scén a dialogů je odkoukaných ze života a jako v nemnoha romantických komediích se tu objevuje zřetelný rozdíl mezi láskou a zamilovaností. Režie Normana Jewistona je velmi úsporná, stejně tak herecké výkony (i když prostředí italské komunity by svádělo spíše k hysterickému přehrávání). Výraz v očích Olympie Dukakis při závěrečné hostině je všeříkající. Nicolas Cage v roli cholerického pekaře předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, o Cher bych mohl říct prakticky totéž. Navíc je skoro až neuvěřitelné, že tato zpěvačka, již delší dobu působící jako chodící reklama na plastiky, bývala kdysi velmi hezká žena. 90%.

Zklamaná životem i jistotami. Žena chce být milována a dobývána. Chce zažít spalující vášeň i chvilky, na které bude do své smrti vzpomínat - na osudové vzplanutí. Život utíká a ona rezignuje. Přesto někdy přijde okamžik, že na chvíli opět uvěří své vymyšlené romanci v hlavě a ta se stane skutečností. Dojemná zápletka, vtipné italské podhoubí a Cher s Nicolasem Cagem. Jsou správně rozervaní a nejistí. Takový film zahřeje na srdci.

Ľahká, nenáročná žánrová zábava, ktorá plynie svojim obsahom, akoby ju napísalWoody Allen. Neviem, či to iba mne tak prišlo, ale väčšina tých vtípkov je úplne jak z jeho pera. Obsahovo sympatické, obsadením čarovné, ale príbehovo ploché až ohrané, pričom nevýrazné a takmer až bez hodnoty. Hrozne precenený snímok, ale niežeby z vyššieho pohľadu nefungoval.

"Do you love him, Loretta?" "No." "Good. When you love them they drive you crazy because they know they can."Romantická komédia z prostredia jednej taliansko-americkej rodiny so spletitými vzťahmi, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Aj keď niečo do seba má a so svojou osobitosťou sa určite nestratí v mohutnom zástupe romantických komédii, z môjho pohľadu silne dopláca na obsadenie ústrednej dvojice. Cher (Loretta Castorini) s jej značne obmedzeným registrom hereckých polôh (je ako taká sfinga) som za herečku nikdy nepovažoval (a ani za žiadnu krásku) a tak je ten jej Oscar pre mňa veľkou záhadou. Nicolas Cage (Ronny Cammareri) je síce o niečo lepším hercom (v jeho prípade sa ešte dá hovoriť o istom období, kedy sa objavoval v kvalitných filmoch a dokázal aj niečo zahrať), tu je ale jeho herecký prejav dosť zvláštny, niekedy vyslovene protivný (ale možno je to tou postavou "zvieraťa", ktorú hral). Čo je však najhoršie, ide o úplne nesúrodú a nie príliš sympatickú dvojicu bez vzájomnej chémie, kde ona pôsobí skôr ako jeho matka. Ak si ale odmyslím tento pre mňa podstatný nedostatok, inak som sa bavil celkom slušne, či už na tej sérii milostných pletiek, alebo na celkom vydarenom konverzačnom humore   ("I don't know what you mean." "I know you don't. That's the point. I'll say no more." "You haven't said anything!" "And that's all I'm saying.").   Najviac ma pobavila epizóda s umierajúcou matkou   ("How's the mother?" "She's dying. But I could still hear her big mouth."),   ktorá zázračne vstane z hrobu a začne variť obed pre všetkých a najmä výborné záverečné vyvrcholenie v podobe veľkého rodinného stretnutia, na ktorom sa všetko veľmi pekne ujasní a urovná."Do you love him, Loretta?" "Ma, I love him awful." "Oh, God, that's too bad."

Romantika pre starších, ktorá nejde po žiadnych vyjazdených koľajách. Vzťahy sa vyvíjajú nečakanými smermi a tak film stále niečím prekvapuje, napríklad putovným snubným prsteňom. ––––My nemusíme být přeci dokonalí. To nechme přírodě. My jsme tady, abychom si ničili život a soužili se a milovali ty nepravý lidi a umřeli. –––– Je možný, že muž není tak úplně mužem... bez ženy.