Básník filmu: Andrej Tarkovskij (1984)

V době, kdy se Tarkovskij připravoval v Itálii na natáčení filmu Nostalgie (1983), vznikla v režii jeho přítelkyně Donatelly Baglivové dokumentární trilogie Il cinema è un mosaico fatto di tempo (Film je mozaika složená z času, 1984), Andrej Tarkovskij in Nostalghia (Andrej Tarkovskij v Nostalgii, 1984) a Básník filmu. Televizní snímky zaznamenaly nejen samotný proces příprav a vzniku režisérova předposledního díla. Přiblížily ho i jako člověka a především pozoruhodného myslitele. V portrétu Básník filmu natáčeném povětšinou v poetickém lesním zátiší Tarkovskij odpovídá na rafinovaně globální otázky – co pro něj znamená umění, láska, dětství či zdají-li se mu barevné, nebo černobílé sny. Od nich se režisér odráží ke komplexním úvahám o smyslu lidské existence, z něhož teprve vyvozuje podstatu umění. To podle něj slouží k duševní kultivaci lidí, což je názor dobře patrný z celé jeho filmografie. Sám režisér považoval za zásadní zlom svého tvůrčího rozletu práci na debutu Ivanovo dětství (1962), během níž pochopil, že filmem se dá vyjadřovat podobně jako třeba poezií nebo hudbou. Tento postřeh zpětně ozřejmuje prameny Tarkovského leckdy rozvolněné dramaturgie, která zjevně vychází z kompozičně složitějších forem. Mezi úvahami prolínanými ukázkami z jeho filmů, které ilustrují nadnášená témata, zazní i myšlenka, jež se stala námětem režisérovy historické fresky Andrej Rublev (1966): „Umělec existuje jen proto, že svět je neuspořádaný a nedokonalý. Kdyby svět byl nádherný a harmonický, umění by nebylo zapotřebí, protože člověk by nehledal harmonii ve vedlejších činnostech, žil by v ní, a to by mu stačilo. Umění existuje jen proto, že svět je špatně uspořádán.“ I další režisérovy teze se otiskly do sdělení jeho filmů, italský dokument proto nabízí unikátní možnost proniknout do myšlenkového univerza tohoto výjimečného ruského umělce.