Banáni (1971)

Allenova revoluční travestie prokazuje každým dnem svůj vizionářský přesah. Na pozadí anekdotického pásma z intimního života amerického outsidera, „který se proslavil“, předjímá caligulovský obrat v americké demokracii i jazyková, kulturní a sociální schizmata opozičních proudů. Její humor se přitom nevyčerpává ostrou satirou, vesměs vhodně nadsazující, ale navazuje i na klasickou grotesku s jejím gagmanstvím a absurditou. Všemožné parafráze, citace i žánrové reference ovšem snímek jen neprovazují s dějinami světové kinematografie, aby jej ozvláštnily (nebo ironizovaly či naopak uctily své předobrazy), ale především mu napomáhají evokovat globalizovaný makrokosmos, těsně před jeho naprostou zkázou ve vyprázdnění smyslu institucí a slov a v dehumanizaci.

Woody ve své ryze komediální hodince nezklamal. Nedávné představení bratří Gauchů bylo sice mnohem lepší, stejně jako Cohenův nebo Chaplinův Diktátor, ale určitě bych Bananas nijak nehanil. Těch zajímavých nápadů zde také pár je a vtipnější scénky fungují na jedničku. Nejvíce mě rozsekalo komentování společného milování jako boxerského zápasu. Skvělá scénka je i když jde Woody na nákupy a doptává se v které taštičce je ta houska. 70%

Každý rok si dávám nějaký filmový cíl, letos to měl být Woody. Myslím, že to nedokážu, život a jeho vývoj byl a bude proti mně. Po dvou měsících pauzy bez koukání na v podstatě cokoliv, se do toho sice pomalu dostávám. Dneska 3 filmy!! a určitě ještě rozkoukám další. Jen každý den nebude jako ten dnešní, kdy má člověk čas, nemusí po obědě nic, protože pořád dokola chčije a půlka ostatních není doma a minimálně jedné se „lépe dýchá, když tam nejsem“. Skvěle napsané, skvělé plného absurdního humoru, kdyby ten film nebyl tvořen ve stejné době, řekl bych že buď Woody nebo Monty Python od sebe opisovali. Třeba ta scéna v bistru a objednávání sendvičů, kluci z Anglie by to nesehráli lépe. Zároveň jsem tam viděl paralelu se svým životem a mojí aktuální situací. Ten rozcházející rozhovor, ten byl pro mě tak autentický, že jsem nevycházel z údivu.Něco tomu chybí, nedokážu to úplně přesně popsat, náš vztah se už nikam nevyvíjía pokračovalo to dále, ani jeden neposlouchat to, co říká ten druhý. A to v tom neměli to klíčové. Sakra s dětmi, zvlášť když jak rostou a mají svoje aktivity, přichází logicky rutina, ta ovšem nemusí rozbít vztah po tak dlouhé době. Proč hledat únik? Mě ta rutina neskutečným způsobem naplňovala. Když jsem viděl tu radost, jak je to všechno baví a zlepšují se v tom, čemu se věnují, byl jsem za ně šťastný. Začínám být až moc osobní, příště toho bude méně, slibuji. V nějakém akčním filmu nebo něčem podobném si přece nemůžu nic, žádné styčné plochy najít.(anonymní ČSFD sebeterapie volume 11)

Woody Allen se v druhém svém filmu rozjel a pálí opravdu neuvěřitelnou kadenci fórů, scének, hlášek, situací, citací a absurdit. Je to opět crazy komedie stejně jako jeho prvotina a dost těžko hodnotitelná. Spousta věcí se nepovedla, další vtipy jsou pitomé na úrovni béčkových parodií s Leslie Nielsenem, ale je tu spousta geniálních scének - třeba komentovaná poprava/komentovaný sex, revolucionářský výcvik nebo absurdní soud. Navíc příběh parodující revoluce v banánových republikách je výborný, Allen hraje takového loosera (i jeho holka mu dá košem), že mu budete fandit, zvlášť když ho příběh provláčí všemi stupni revoluce. Film má spád, je celkem krátký a díky neskutečné kadenci vtipů sem se nakonec skvěle bavil od začátku do konce, takže pro mě trošku nečekaně výborné 4*. PS: Mladý Stallone jako jeden z dvojice hajzlíků v metru, De Vito dle ofiko zdrojů ve filmu vůbec nebyl. Komedie roku 1971.

Útržkovitá komediální zábava, která v působivé kombinaci mísí parodii s důraznou satirou reprezentujícíAllenůvdůvtipný pohled na filmový svět, ve kterém kombinuje lásku s kubánskou revolucí v prostředí banánové republiky, a zároveň nádhernými symboly odkazuje na světovou kinematografii a groteskní začátky filmové éry. Jako celek nesourodé a a nedisciplinované, přesto v jednotlivých scénách originální, sofistikované a vtipné.