Ať žije Mexiko! (1932)

Ať žije Mexiko!je dodatkem k Ejzenštejnově filmové tvorbě. Na csfd v těch "mexických" filmech Ejzenštejna mají nepořádek. Tuto verzi sestříhal až v roce 1979 Grigorij Alexandrov, dlouholetý Ejzenštejnův spolupracovník, jenž s Ejzenštejnem a kameramanem Tissem spolu-natáčel přímo v Mexiku. Je otázka, zda-li je nějaký záběr autentický. Záměr je zřejmý: popsat mexickou historii a mexickou přítomnost. Historie jde od "rajského" předkřesťanského stavu (byť si matriarchát představují jako vrchol patriarchátu, tedy vlastně jako ráj pro muže) přes tu devastující sociální diferenciaci, která se ustavila po dobytém začlenění země do křesťanského světa, až k nastolení jisté sociální rovnováhy mexickou revolucí. Epizody příběhu jsou zjednodušeny dějově, ideově i ideologicky. Zaujmou spíše vsuvky a uvozovky, tedy to křesťanské ukotvení mexického života (a smrti), proslulé kruté zápasy býčí, lidské zkušenosti na pomezí utrpení a zneužívání. Záběry jsou podmanivé, pohyb obrazu dynamický, vývoj zas dialektický. Život a smrt člověka v ritualizované formě.

Dokument o mexickej kultúre a tradíciách natočený filmovým priekopníkom Sergejom Ejzenštejnom. Bohužiaľ však počas natáčania upadol do nemilosti samotného Stalina a musel sa spolu s celým filmovým štábom vrátiť do Moskvy. Nakoniec mu ani nebolo dovolené film zostrihať a tak sa po 47 rokoch dostala do kín len necelú hodinu a pol dlhá stopáž filmu. Rovnako ako Ejzenštejnove celovečeráky je aj tento dokument precízne natočené dielo, z ktorého dýcha dobová atmosféra a je tu zobrazená nádherná mexická príroda i jeho svojrázni obyvatelia.(25.11.2015)

První část je spíše zeměpisný dokument. Indiánské chrámy, lidé a rituály, náboženská pouť, býčí zápasy. Nádherné záběry, snad všichni lidé jsou zde krásní, ženy a dívky obvzláště. Soudobý indián z profilu vedle starého mayského reliéfu, který by mohl být jeho portrétem. Záběry poutě úžasné. Takhle to mohlo vypadat v baroku, i když tenhle mexický lidový katolicismus bude asi vášnivější a smrtí fascinovanější než náš v kterékoliv době. Druhý díl je to dobrodružné drama. Obrazy opět krásné, ale je to jen torso z kterého lze jen odhadovat celek. Konec je věnován fenomému calavera, tedy smrťáka ke kterému mají Mexičani asi kladný vztah. Aspoň tak naznačuje ta dušičková pouť, kde se všichni veselí v maskách smrťáků a děti chroustají cukrovinky v podobě lebky. Viděl jsem verzi Mosfilmu dlouhou hodinu a půl.(01.01.2013)

Nedokončený Ejzenštejnův film je i přes svou délku subjektivně dlouhý tak dvě a půl hodiny. Kompozice a vůbec práce s obrazem samozřejmě úchvatná, ale to po čtvrt hodině přestává stačit. Člověk by chtěl i něco víc. Jak uměl Ejzenštejn pracovat s mizanscénou, věci jako gradace mu naprosto unikaly. Nasadí vždy od začátku poklus a po chvíli mě začíná ztrácet. Tady mi zmizel úplně z dohledu.(23.12.2012)

Neejzenštejnovsky nekonzistentní, ale díky užití hudby coby kontrapunktu k obrazu, prostřihům na detaily tváří, extrémní hloubce ostrosti či podhledům a nadhledům stále velmi ejzenštejnovský pohled na Mexiko. Pohled natolik výstižný, že si z něj nějaký ten kousek odkrojila a ve svém vlastním díle rozředila celá řada mexických či v Mexiku natáčejících režisérů. (Viděna verze sestříhaná Alexandrovem, který by teoreticky měl vědět nejlíp, čeho chtěl mistr dosáhnout.)(03.03.2011)