Berlín: Symfonie velkoměsta (1927)

V hlavní roli samotný Berlín, v podobě, ve které ho už dnes neznáme. Díky tomuto snímku se můžeme kochat tím, jak vlastně vypadal ten předválečný Berlín.
Tak nějak jsem tušil, že mě film moc nevezme, a taky se tak stalo. Tenhle typ filmů moc nemusím, s prominutím mi přijde, že něco takového mohl v té době natočit skoro každý. Na druhou stranu, kdybych byl v Berlíně roku 1927 já, tak bych asi taky natáčel každou blbost.
Ve filmu je zachyceno tak nějak všechno, co tehdy šlo, a bůhví co si lidé zachycení na kameře prožili v následujících letech.

Parádní studie "jednoho" (ikdyž se to muselo točit týdny a měsíce) dne jednoho města. Divák skutečně získá poměrně živou představu o všem možném od atmosféry té doby, přes sociální rozvrstvení, práci, zábavu, až po hustotu dopravy či formy reklamy.. Za mě tam není ta přidaná hodnota jakou má dechberoucí Muž s Kinoaparátem, ale na druhou stranu, ta o poznání jasnější a čitelnější struktura může leckomu sednout více.

Historická hodnota filmu je nespochybniteľná nakoľko ponúka obrazy Berlína pred jeho zničením. Hlavne v úvode sa jedná o pokrokový film v rýchlosti strihu a v rýchlosti deja. Potom sa snímka utopí v akejsi nezáživnosti točenia sa okolo toho istého... uličiek mesta, dopravy a hlavne upozorňovania na industrializáciu. Príjemným oživením je záver kde pozorujeme nočný Berlín. Zároveň sa jedná o film paradoxov, lebo vznikal v dobe kedy to šlo s nemeckou markou dole vodou nakoľko bola významne naviazaná na americké pôžičky a tam to šlo postupne do kytek kvôli hospodárskej kríze. No filmové zábery nám hovoria o veľkej prosperite, vyspelosti a otvorenosti multi-kulti. To už jemne zaváňa propagandou.

Film začíná přijíždějícím vlakem k okraji Berlína s množstvím továren. Je to opojení industrií střídané s lyrickými momenty spícího města a různými pouličními situacemi (pán jde na pouliční procházku se psem). Na to, jak byl film experimentální byl i dosti výdělečný. Je srovnatelný s Vertovovým Muž s fotoaparátem, který vznikl až o dva roky později a který ovlivnil další filmové školy. Ruttmann snímá město abstraktně animačním způsobem. Na tyto dva filmy se dodnes odkazuje a měly velký dopad. Je zde hodně slavná sekvence z továrny na žárovky (vidíme parní stroje, mohutné písty...).

I taký DZIGA VERTOV ( vlastným menom Denis Kaufman, spolu s bratom Mikhailom), sa inšpirovali Berlínom Waltera Ruttmanna, pričom slávni bratia doviedli výkon do maximálnej možnej dokonalosti, aj vďaka neuveriteľnej strihovej montáži + prítomný kameraman Mikhail, čo ide v duchu : film o filme. Som spokojný aj s hlavným mestom Nemecka, Berlínom, ešte pred krachom na burze, či vstupom Nacistov na scénu, pomaly, ale isto sa spamätávali z potupy 1. svetovej vojny, a tak režisér, ktorý za pomoci scenáristu Karla Freunda ( POZOR, POZOR, on nie je žiadny zelenáč, patrí medzi špičkových kameramanov sveta, pracoval napríklad na legendárnom science - fiction METROPOLIS, či klasickom horore Dracula... ) + ďalší scenárista Carl Mayer, sa absolútne nenecháva zahanbiť, pretože bol pri “Východe Slnka” , a to je už čo povedať, vážení ! Títo páni a traja kameramani zachytávajú rozvinuté nemecké veľkomesto v takej podobe, v akej ho nepoznáme, za doprovodu všetkého, čo k tomu patrí, od skorého rána, do neskorého večera. Je až pomaly neveriacke, čo sa im všetko podarilo zdokumentovať, že to zaváňa normálne - nenormálnou túžbou uspokojivého vstrebávania mnohých informácii na ploche jednej hodiny, že to hádam nemá ani žiadnej obdoby ? Toľko strihov, toľko návštev, toľko zaujímavostí, toľko pozitívnej energie, že si to zaslúži veľký, nefalšovaný POTLESK ! A ja skrátka musím TLIESKAŤ tejto svedomitej AVANTGARDE, ktorá sa vyrovnáva vyššiemu konštruktivizmu !