Ten kluk bude točit (2002)

Základní problém dokumentu je divákovi odhalen na samém počátku - pokud dva lidé líčí tutéž historku, může se jejich podání zásadně lišit, a i když nebudou vědomě lhát, mohou být oba velice vzdáleni realitě. Tento film je vlastně osobní zpovědí Roberta Evanse, který byl v uplynulém půlstoletí významným aktérem americké kinematografie (ale i bulváru). Funkce producenta je nesmírně důležitá, vlastně ještě důležitější než funkce režiséra, protože bez produkce není film a producent ovlivňuje výrobu i konečnou podobu filmu. Evans umožnil vznik řady zajímavých snímků a mohl podat řadu zajímavých svědectví. Bohužel jako mnoho jiných, kteří se rozhodli prosadit, trpí značnou sebestředností, a to je z dokumentu cítit. Filmu prostě chybí oponent. Evans například líčí rozpad své rodiny způsobený nevěrou manželky, ale už se nezmiňuje o tom, kolik žen ve stejné době prošlo jeho ložnicí. Vždyť Evans byl znám jako jeden z největších sukničkářů Hollywoodu. Ve druhé půli filmu, kde například popisuje, jak musel po kokainové aféře prodat své luxusní sídlo za několik milionů dolarů, a ztratil tak dočasně střechu nad hlavou, vyznívá jeho sebelitování už vyloženě trapně. Nejzábavnější je film v závěrečné scéně, kde Evans napodobuje herecký styl roztržitého intelektuála Woodyho Allena. Celkové hodnocení: 60 %.

Velmi dobře udělaný dokument, ani divákovi nedojde, že je z 80 % tvořen jen z fotek a přece těch 90 minut nenudí a naopak to uteče. Pro člověka, co se nezajímá jen o herce, ale opravdu o to, co vše stojí za filmem, je to velmi zajímavý snímek.

Dokument o vzestupu, pádu a opětnovném pozvednutí hlavy jednoho z nejvýznamnějších hollywoodských producentů. Kdo se rád dozví něco ze zákulisí filmové tvorby, měl by ho vidět. Ale nemělo by se zapomínat, že je to jen jeden pohled.

Aj ked sebalutovacia zaverecna tretina filmu je postupne otravna, prve dve tretiny dokumentu poskytuju viacero magickych momentov, kedy spolu s "Bobom" ma divak moznost naplno precitit onu neuchopitelnu lasku k filmu a celemu sialenstvu okolo neho nazyvaneho showbussiness.

Jak předjímají už úvodní slova: "Každý příběh má dvě verze, a to že se liší, neznamená, že jeden z nich je lež.", tak i Evansovy "historky" mají pro svou samolibost a subjektivitu, prakticky nulovou informační hodnotu. Vždy totiž bude existovat i ta "druhá" strana mince...