Anomalisa (2015)

Musím říct, že mě celou dobu neskutečně štvala animace, kdy lidské postavy vypadají jako záprdky. Hlavní hrdina měl asi vypadat jako Richard Gere (jo, je to taková Pretty Woman totálně naruby, asi jako kdyby Karkulka sežrala vlka), ale prostě to vypadalo animačně, „jako by to spatlal Lexa“. Tohle měl být regulérní hraný film s nostalgickou náladou, pak by mě možná zasáhl. Jo. vím, o co autorovi jde, a ano, tohle pochopí spíše lidé po padesátce, kteří bilancují svůj dosavadní život, cítí se nedocenění, prázdní, bez cíle. Tady hlavní hrdina má navíc pocit, že mu všichni lidé kolem splývají v jedno, ale to bude spíš tím, v jakém prostředí se pohyboval a pohybuje. Kdyby měl za kámoše třeba druida, asi by se už vymykal. Vlastně i tahle povrchnost mě na filmu štvala - že nejde příběh do hloubky, že vlastně o té postavě vím strašně málo a že navíc chybějí důležité prvky jeho života, abych mohl víc procítit, oč jde. Líbil se mi ten fór, že hrdinova manželka vypadá přesně jako Anomalisa po letech, to také o lecčems vypovídalo, ale pořád je to jen ten povrch. Jinak příběhově nic moc nečekejte - chlap po půlhodině filmu přijede konečně do hotelu, hledá babu na noc a ráno při očekávaném projevu k zaměstnancům se snaží občas říct, jak se vnitřně cítí. Tady vzpomenu opět můj oblíbený psychologický román Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde autorka podobné pocity hlavní hrdinky dokázala předat a využít daleko ústrojněji, psychologičtěji, uvěřitelněji, hlouběji a plněji.

je to KRÁSNÝ na srdíčku HŘEJIVÝ animovaný (=====PRO DĚTI!!) snímek, který, milí RODIČOVÉ, URČITĚPUSŤTE SVÝM DĚTEM!!! dávám odpad jen proto, že je to animace, tudíž nějaké fuj fuj jednoduché dětské hýbající obrázky mě jako vyspělého mentálně bohatého dospělého jedince NEZAJÍMÁJÍ a URÁŽEJÍ můj intelekt!!!!!

Kromě neobvyklého vizuálního pojetí (které mi ale přišlo příliš divně realistické na to, aby mě esteticky potěšilo) film nepřináší nic. Pořád jsem čekala, kdy to "začne" (zdejší obsah nevystihuje děj ani ducha filmu: "Lisa vrátí Michaelovi chuť do života" - žádný takový zvrat, maximálně ubohý záchvěv na jeden večer). Kaufmanův filmAdaptacepatří mezi moje nejoblíbenější. Ale tady nebyl žádný nadhled, laskavost, naděje, zrnko pohlazení po duši... a dokonce, když už teda, ani pořádná deprese - jen prázdnota a marnost. Nebo právě ta zbytečnost a absence pocitu je umělecky vyjádřená deprese? Pak tohle videjko měl autor ukázat jen svému psychologovi (ještě že, nebo možná právě proto, mělo jen hodinu a půl). Doufám, že se z toho nakonec dostal.

Toto ma dosť minulo. Ide totiž o to, že je to hodne nezáživný príbeh a "životný zvrat", i zároveň filmový, mi príde smiešne vykonštruovaný, umelý a celkovo nestráviteľný. Veľmi skoro dochádza tvorcovi nápaditosť ozvláštniť aspoň vizuálne snímku, tú hru s hlasmi moc nežeriem. Navyše sa neviem zbaviť dojmu, že záver je veľmi narýchlo zbúchaný.

Vidím, jak tu v tom filmu ostatní nacházejí všechno možné, ale musím říct, že já osobně jsem si v tom nic konkrétního nenašel, vůbec nic. Ale přesto na mě zapůsobil tak, jako žádný jiný film. Celou dobu se odehrává na jednom místě, moc se toho v něm nestane a ke konci nedojde k žádnému určitému závěru, prostě skončí. Můžu to srovnat s filmem Paterson, který je ještě víc "o ničem" nebo seriálem Larry, kroť se, který jen ukazuje život jednoho postaršího pána a jeho směšně obyčejné problémy. Je tu rozhodně možnost, že to, co v něm ostatní nacházejí, autor vůbec nezamýšlel. Prostě přirozeně ukázal několik postav, jak se chovají a co prožívají, a každý si to spojí s něčím, co už zná a zažil (něco se samozřejmě snažil sdělit, ale jen něco a spoustu toho, co vidí diváci, v něm nalezli jen oni sami). Ten film nemusí mít žádnou hloubky, ale taky ji může mít velkou, právě tím, jak obyčejně se v něm všechno děje – je to jako kdybyste se jen podívali na život nějakého člověka, takový jaký je, s jeho osobností a problémy, dá se toho v něm najít spoustu. Úplně mi sednul.