Koe no katači (2016)

Začalo to ako najviac priemerné romantické anime pri ktorom som si vedel domyslieť zvyšok filmu. A aj by som sa trafil nebyť toho silného emocionálneho momentu, ktorý prekvapil aj mňa. Nebyť tej jednej scény tak by to nefungovalo. Všetky tie šponované emócie ktoré sa kopia od začiatku by nevyvrcholili tak efektívne nebyť tej jednej scény. Mimo nej krásna animácia, ale inak nie je viac čo chváliť. Na papieri to je stále veľmi obyčajná zápletka, ktorá len funguje na dobrej štruktúre scenára a pekným obrazom.

ZKoe no katačijsem byla upřímně velmi zklamaná. Pustila jsem se do něj na základě doporučení i nadšených recenzí, ale musím říct, že vysokému hodnocení nerozumím. 🫤 Téma šikany a hluchoněmosti je samo o sobě silné a těžké. O to víc jsem čekala, že mě příběh zasáhne. Jenže postavy mi zůstaly překvapivě cizí. Jejich chování na mě působilo iracionálně, jejich záměry a pohnutky často nebyly čitelné a přestože je z odstupu jasné, o čem film „chce být“ (šikana, sebeuznání, sebedůvěra, vina), jako divák jsem k těmto tématům nedostala dost opěrných bodů. 🤔 Hodně se odehrává v hlavách postav, v jejich vnitřních monolozích a pocitech, ale bez dostatečných indicií, které by divákovi pomohly se v jejich psychice orientovat. Chápu, co film sděluje na obecné rovině, ale emocionálně mě minul. Vizuálně je snímek krásný a řemeslně zvládnutý, o tom žádná. Jenže u takto silného tématu mi to nestačilo. Film ve mně nevzbudil soucit ani hlubší propojení s postavami, což je u tohoto typu příběhu zásadní problém. Možná jsem zkrátka nebyla cílový divák, ale za sebe říkám, že očekávání vyvolaná recenzemi zůstala nenaplněná.

A Silent Voiceje hodně silný a emotivní a fakt se tě dotkne. I když je animovaný, emoce působí strašně opravdově a přirozeně. Animace je krásná, jemná a hodně se soustředí na pocity postav. Hudba a ticho tu fungují skvěle a vytváří hodně silnou atmosféru. Některé scény jsou těžké a nepříjemné, ale právě to dělá film tak silným. Po dokoukání ve mně zůstal ještě dlouho a donutil mě přemýšlet. Celkově je to dojemný, upřímný a nezapomenutelný film. Dávám5z5hvězd.

Až do poloviny jsem se  nudila a jen z úcty k tvůrcům film nevypnula. Následoval kostrbatý skok v čase a proměny v chování postav. Ač to nebylo příjemné, alespoň se něco poutavějšího začalo dít. Druhá polovina dala překvapivě zdařile nahlédnout na rozdílné prožívání a reakce jednotlivců. Předvedla, jak složité bývá domluvit se, pochopit se. Závěr je vystavěný dost dramaticky, ale zažila jsem vícero takových dramat v životech mladých lidí. Cesta k vzájemnému pochopení a přijetí je zde jasná, reálná, bez přílišného patosu.

Jen málo kdy narazím na animovaný film, který mě donutí přemýšlet. Možná je to tím, že jsem si šikanou sama prošla a nebo prostě jen tím, jak film tuhle problematiku podává. To, jak se tu tyranovi vrátí to, co sám někomu prováděl, je tu vkusně a skvěle zpracované, včetně toho, jak se vše snaží napravit a co vše to může ovlivnit. Ono to někomu tak nemusí připadat, ale takové věci se s člověkem mohou táhnout hodně dlouho a ovlivnit mnohé. A tady si to šikanátor uvědomuje a vidí, jak křehký někdo může být, což nebývá časté. Jediné, co jsem pochopit nedokázala, bylo, jak Nishimiya přijímala vše s pokorou. Nadávky, ubližování, i přes to se s těmi lidmi snažila vycházet, ba dokonce kamarádit. Do toho bych se vcítit nedokázala tehdy, ani teď. Přede mnou dnes stát můj tyran, dostane pořádnou ránu mezi oči a to i po dvaceti letech. Ale celkově je film, i když jemný, tak poměrně silný, když se člověk zamyslí. A k tomu má krásnou animaci. Sice mi občas některé střihy mezi scénami neseděly a přemýšlela jsem, co mi uniklo, ale jako celek je to skvělá záležitost.