Synecdoche, New York (2008)

Kafkovský labyrint světa a peklo srdce. Režijní debut Charlieho Kaufmana a další propracovaný scénář, který přišel po jeho Věčném svitu neposkvrněné mysli, vypráví o divadelním režiséru Cadenovi (jako vždy uhrančivý Philip Seymour Hoffman), jemuž dá velký grant příležitost zrežírovat svůj magnum opus. A on se v obřím hangáru rozhodne postavit kulisy a sehrát jakousi kopii, synekdochu života. Synekdocha je literární trop, v němž jednotlivost zastupuje celek a naopak. Caden, který se nespokojí s ničím menším než „brutální pravdou“, je poháněn lidskou touhou mít věci pod kontrolou a dát řád nahodilosti žití. A to s čím dál intenzivnější pedanterií. A ani sedmnáct let „zkoušek“ nevede k tomu, aby se přizvalo publikum. Divadlo je tu jako simulace života, které si žádá další, menší simulaci, která by v sobě zahrnula i to divadla samotné. A tak stále níž, níž, detailněji. Hoffmannův hrdina by nejraději cestoval až na subatomární úroveň. Kompulzivně mimetická zápletka skýtá filmu příležitost pro hlubokou esej o lidské konečnosti, o drtivé skutečnosti a o to, že konec je zabudován v každém začátku.

There´s a House on Fire, alebo žeby proste v koži Charlie Kaufmana ? Synecdoche je film, ktorý sa utopil vo vlastnej ambicióznosti. Reálny život plný životných zlyhaní, hypochondrických a iných depresii, neuróz, paranoí a frustrácii, začína postupne splývať s mystifikačným, experimentálnym divadelným predstavením "brutálnej pravdy", plným psychotyckých schizofrenyckých dvojníkov. "Fuc*ing might help", Charlie. Alebo možno to bolo úplne inak. Kto vie. Mám rád Adaptáciu, Malkoviča, aj Eternal Sanšajn, ale tento film mi nesadol ani trošku. Ale P.S.H. je tradične fantastický. Veľmi mi tento herec chýba. 40 %

Charlie Kaufman, majster divných a zároveň originálnych námetov, v ktorých originálnosť akoby prebíjadivnosť -a z toho dôvodu dokáže pravdepodobne uspieť aj u širšieho publika.Synecdoche, New Yorkvšak práve naopak je viac divnejší ako originálny. Aj - mimo iného - z tohto dôvodu môže diváka, ktorý videl od tohto tvorcu divácky úspešnejšie kúsky, sklamať. Je to aj môj prípad avšak nevidím to tak tragicky. Jeden z vrcholných hereckých výkonovPhilipa Seymour Hoffmana.

Bizár, taký ako niekedy život samotný. A tu sme sa pozreli na celkom "ani neviem ako to opísať", asi unikátne obyčajný a zároveň úmyselne zveličený život jedného človeka. Zaujímavé, ale až tak veľmi ma to neoslovilo, respketíve nemal som pôžitok zo sledovania (ku koncu mi to prišlo už úmorné na diváka...). Ale za nápad body nahor. Všetci sme tak trochu herci vo svojich divadlách, aj keď sami nevieme čo hráme... a pastorov monológ si pridám do svojej zbierky replík. PS: Kupujte horiace domy, sú lacnejšie.

Na filmech Charlie Kaufmana se mi líbí to, že jim podle mě nejde rozumět, přijdou mi spíš k jakýmusi nacítění. Koncentrát depky přemejšlejícího člověka, takovýho, kterej nemyslí pro zábavu, ale proto, že neumí nemyslet... Tenhle konkrétní snímek je pro mě zrcadlo světa, obyčejnýho života, ale takovýho toho už zkaženýho civilizací. Je v tom cítit nelehkost upřímnosti a touhy po dokonalosti (či smyslu) i tíha uvědomělý konečnosti a osamělosti. PS: Je třeba se na to dívat (jako asi na všechny Kaufmanovy filmy) v určitý náladě.