Asi to ukončím (2020)

žádná strašlivá cesta. Cesta tam se dala zvládnout, dialogy byly celkem zajímavé a divák plný očekávání. Příjezd do domu, dům i rodiče byli jak z Koralíny. Pořád byla naděje. Cesta zpět úmorná a nekonečná, měla jsem to asi ukončit. Jeden z těch uměleckých filmů od nikud nikam bez konce, plný filozofických úvah v podstatě o ničem.

Hlavní hrdinka jede poprvé se svým přítelem navštívit rodiče do jeho rodného domu. Sama by raději byla na jiném místě a přemítá, jak vztah ukončit. Pocit z návštěvy se pro ní znepříjemňuje, pobyt neustále natahuje, zesiluje se snový pocit z bezmocnosti nad svým životem, dostavuje se zmatečnost (i pro diváka), ztrácí se pojem o čase, dojem z nekonečně nekomfortní návštěvy a cesta domů se zdá být v nedohlednu. A já sakra nevím, co mi Charlie Kaufman chtěl sdělit. Od doby, co si začal své scénáře režírovat sám, jsou pro mě jeho vize hůře přijatelné. Je to právem uznávaný autor, ale ne divácky koukatelný pro masy. Ale jeho dílo je přitažlivé a minimálně zajímavé.

Podle názvu by se mohlo zdát, že je to nějaké psycho-sebevražedné drámo, ale jsem rád, že jsem tu škatuli překonal. Pokud může existovat napínavá konverzačka, tak je to tohle. Fakt jsem byl napnutý celou dobu a jsem napnutý doteď: Jak to dopravdy bylo? Tohle je opravdu mistrovské dílo - inu Charlie Kaufman.

Z dvoch hodín snáď polovicu deja tvoril rozhovor dvoch osôb v aute. Povedali by ste si, že však keď sa v 50. rokoch podarilo natočiť na hodinu a pol rozhovor dvanástich rozhnevaných mužov v jednej miestnosti (a to sa teda podarilo), tak to nemusí hneď znamenať, že to bude zlé. No a veruže bolo. Z atmosféry v dome Tóny Koletovej síce chvíľu mierne chladilo, no v konečnom dôsledku to malo len efekt asi ako keď vám odniekiaľ zaveje vôňa čerstvo upečeného zákusku, z ktorého vy aj tak nedostanete ani hovno. Našťastie mi v pravú chvíľu na obrazovku pristála pomerne aktívna mucha a dodala tej dohrobuťahajúcej nude nejaké grády. V záverečnej sekvencii som už okrem očí vypínal aj mozog a utrápený uvažoval nad tým, či sa skôr ukončím ja alebo ten film. Ak teda toto bolo jeho zámerom a dilemu z názvu má divák brať doslovne, splnil to takmer na výbornú. Verím, že v nejednom absolventovi filozofických štúdií to určite vyvolalo pozitívne rozrušenie, ba dokonca pozornejší v tom istotne našiel aj zmysel života, no za mňa teda omyl. Po neľahkom skonzumovaní tohto sústa som sa ešte neskôr toho istého večera asi hodinu díval z okna na oblohu a svetlá nočného života a konštatoval, že v porovnaní s tým čo som prežíval sa jedná o zážitok, ktorý je ešte k tom aj zmysluplnejší. A tak si dovolím na záver len povedať, že pri všetkej úcte a samozrejme s rešpektom k režisérovi, prosím toho vy******** k*******, nech už v živote netočí podobné ******** ******** a nabudúce si takú ******** ****** vezme a ide sa s ňou po***** niekde do ****.

Trefa hodně vedle! Čekal jsem zajímavé sociální drama a dostal ultrapsychózu od Charlieho Kaufmana. Doufejme jen, že to nebyl jeho odraz sebe sama, protože to by potěš koště! Celou dobu jsem si říkal, že to nepochopím - nicméně konec to jakž takž vyřešil za mě. 'Jake' (Jesse Plemons) jako člověk, který defacto žije v jakési uzavřené bublině, si představuje sám sebe v přirozených životních situacích a neustále svádí boj s vědomím, že v životě nic nedokázal. V průběhu filmu člověk předpokládá, že role Jessie Buckley je významná - nicméně v celém kontextu je celkem irelevantní. Film, který unavuje dlouhými monology i scénami v autě. V jedné takové scéně je v jednom momentu jiná herečka než Jessie Buckley - proč, je mi ovšem záhadou.25%Netflix, 4k HDR, původní znění s titulky