The Actor (2025)

4/10| Premisa o poruše paměti a hledání ztracené identity hlavní postavy skrze do sebe zacyklenou řadu událostí, ve kterých se postupně stírá hranice mezi realitou a fikcí, skutečností a klamem a racionalitou a šílenstvím připomene žánrovou klasiku Memento. To je ovšem jediná podobnost s Nolanovým majstrštykem, protože pokud tahle historka nějakým způsobem funguje v předloze (což netuším, knihu neznám), Johnson se bohužel postaral o to, aby tomu tak v adaptaci nebylo. | Jediná věc, která ve filmu odvádí výbornou práci je totiž audiovizuální stránka, respektive výprava. Kombinace dějového zasazení do období 50s, skutečných lokací a přiznaně papundeklových kulis a trikových modelů, střídání scén pomocí zatmívaček připomínající divadelní představení a meta prvků v podobě náznaků filmu ve filmu a castingu hrajícího hned několik rolí současně dodává filmu podivuhodnou, místy snovou a místy až surreální, atmosféru a zajímavou stylizaci. | Po příběhové stránce ovšem film vskutku pozvolným tempem směřuje odnikud nikam, přičemž nějaké drama, konflikt, emoce nebo katarze se nekoná, psychologická rovina a vykreslení charakterů je zpracováno jen na nejzákladnější úrovni, jednotlivé postavy a vedlejší linky vstupují do děje a zase jej opouštějí, aniž by to na vývoj narativu mělo sebemenší vliv a v podstatě až do závěrečných titulků tak není jasné, co je vlastně pointou filmu. Jelikož nějaký závěrečný plot twist (typu hlavní postava je ve skutečnosti po smrti a nachází se v očistci), který by filmu alespoň zpětně dodal smysl, absentuje. |PeZet

Tohle se nepovedlo, až teda na výtvarnou stránku, i když těch přechodů z prostředí do prostředí a zatmívaček bylo ve finále až příliš.

Po naprosto perfektní animované prvotině "Anomalisa" pokračuje Johnson v režii, scéně i produkci v druhém experimentálním psychologickém dramatu. Herec Paul neví kým je a sugestivně nabízí divákovi tápání ve své lidské i profesionální nijakosti. Usilovně se snaží někým být s fatálním zjištěním, že lepší je pozbýt svojí zdefraudovanou identitu a s vymytým mozkem dát život ještě jednou od začátku raději, nežli se neustále žíravě utápět mezi životem nabytým a tím co jej opustil. Stav stísněného neklidu amnestika při hledání vlastní osobnosti prolíná příznačně všemi dějstvími s poselstvím jak je lidská identita sice důležitá, ale nakonec vyvléknout se z minulé vlastní malosti a postradatelnosti je osvobozující. Příběh přitažlivý svým snovým surrealismem v téměř divadelních kulisách se sugestivní neonoirovou estetikou jazzových 50.let předvádí ve vynikající kondici Holland i Chan a prostě všichni. Klišoidní romantika ve finálním pohádkovém vysvobození a ziskem nové identity je vcelku odpustitelná. Pozoruhodná, převratná a vtipná je alternace mnoha postav stejnými herci. Nevím proč mám asociaci s Kaufmanovým veledílem Synecdoche a  Kaurismäkiho Muž bez minulosti.(10.11.2025)

Filmov o amnézii už bolo natočených pomerne dosť, takže prísť s niečim novým a neokukaným je pomerne ťažké. Zasadiť príbeh do 50tych rokov bolo však šikovné, lebo akurát tá atmosféra a vtedajšie pomery priniesli do tohto filmu celkom dobrý závan. Paulova snaha o nájdenie samého seba vytvára potencionálne dobrú zápletku, avšak miestami to pôsobí tak trochu fádne a mdlo. Pointa vývoju deja sa mi však páčila, akurát to podanie by som očakával trochu epickejšie alebo prinajmenšom s lepšou dramatizáciou. 3*(07.08.2025)

Byl to ale divný film. Ta ztráta paměti, doba, způsob scén, depresivní pozadí, smutný celý příběh. Nějaká zápletka a rozuzlení tu nebylo... Prostě tak nějak to plynulo a nic se nedělo. 45%(25.01.2026)