Andělé mezi námi (2024)

Dojemný feel-good příběh based on true story. Tatík sice nesympatický kokot, kdyby to bylo na něm, tak to má dcerka spočítané, ale Sharon jej (a všechno okolo) dokázala zmenežovat. Předvedla neuvěřitelnou zabejčenost. Zajímavé, jak se někdo, kdo je zcela ztracený ve svém vlastním životě, dokáže najít.

Ještě nějakých dvacet minut před koncem jsem byl opravdu spokojeným divákem, užívající si emočně silnou a dramaticky působivě vystavěnou podívanou, zabívající se těžkým tématem, jehož zpracování bylo ovšem velmi citlivé a přesvědčivé, bez nějakého zbytečného tlačení na pilu, prostě velmi smutný příběh, působící ale vlastně až příjemným a laskavým dojmem. Jenže pak přišlo oněch posledních dvacet minut, a já měl v tu chvíli místo toho chuť do té doby připravené nadprůměrné hodnocení změnit na ryzí odpad, tak se tam tvůrci, v negativním slova smyslu, vyřádili. Místo toho totiž aby celý ten úžasný příběh zakončili důstojným, uvěřitelným a emočně uspokojiým způsobem, tak tam do těch minut narvali tolik doslova extrémního sentimentu, přehnaného patosu, nevěrohodné sounáležitosti a dalších podobných nereálných šíleností, že tím vpodstatě téměř zabili dojem úplně z celého filmu. A navíc hned v následujících titulcích byly použity autentické záběry, které ony události ukazovali fakt hodně jinak. Já tedy samozřejmě chápu a beru v potaz, že to tvůrci chtěli podat co nejdramatičtěji, nejvypjatěji a hlavně divácky nejatraktivněji, ale tohle zkrátka šíleně přehnali. Jinak jsem byl také hodně zvědavý na výkon obřího Alana Ritchsona, a kupodivu mě svým ryze dramatickým výkonem mile překvapil, nicméně pozornost v tomto ohledu na sebe očekávaně strhla Hilary Swank, která je tedy znovu skutečně nepohledná, ale herecky opět fantastická. Atmosféra a styl filmu mě jinak též docela sedly, takže mohu jen zopakovat, nepřehnat šíleným způsobem přítomné vyústění, jednalo by se rozhodně o velmi působivé, silné a výrazné drama, takto ale musím jít prostě s počtem hvězdiček dolu, jelikož mě ten závěr jednoduše svou přiblblou kýočvitostí nasral.

Bohužel to nezachránila ani kouzelná formulka: "podle skutečné události". Samozřejmě nijak nesnižuji mizérii smutného osudu vykreslené rodiny, ale tohle se nepovedlo - plné debilních klišé, slizkého patosu a emočního vydírání, které se ani nesnaží za něco schovat, nebo působit subtilněji - vlastně šlo o přímočarou psychickou vydíračku. Chválím snad jen ústřední dvojici herců - AR je sympaťák (i když mi přišlo, že se tady úplně nehodil) a HS už prokázala své herecké kvality mockrát (v hlavě mi problikávalo červené světýlko - pseudosnaha o Erin Brockovich nebo Sandru Bullock ve Zrození šampióna - samozřejmě zde nebylo možno ani uvažovat o srovnání s těmito filmy/postavami).

Podle skutečné události a já od toho čekala asi trochu "víc"... 
Ed dostává od života jednu ránu za druhou. Sharon, alkoholička, nesoucí si svojí životní tíhu. 
Film ve mně lámal tři "etapy" 🫣
Vtíravost, mužské ego, soucit.
Sharon, drzá, vlezlá, neznající ne. Sice má dobré úmysly a daří se jí je měnit v realitu a to i nemožně vypadající potřeby (jestli dluh, letadlo, vrtulník a další byly opravdu i ve skutečnosti, pak tedy klobouk dolů před touto dámou ❤️) nicméně Sharon ve vás vzbudí takové to "ta je drzá až vlezlá, bez úcty k tomu, co Ed prožívá" 
Ed,... no... truchlící, zatvrdilej chlap s mužským egem, že vše zvládne sám, bez jakékoliv pomoci. Bere vás vztek, že je tak ješitnej 😃
No a pak je samozřejmě emocionální stránka, celého příběhu,tedy Michell.
Film je předvídatelný, hlavně v oblasti Sharon,kdy po první zmínce o synovi vám dojde, proč to dělá.
Námět moc hezký, ale slabě zpracovaný. Viděla jsem mnohem lépe zpracované a poutavé filmy podle skutečné události, ať už šlo o podobné, či jiné téma. 
Dávám 3,5 hvězdy. Což v bodování zde nejde, dávám tedy 4, ale jsou to spíš slabší 4 hvězdy.

Nevím proč jsem si myslel, že půjde o sentimentální romantiku, asi na mě tak působil plakát k filmu. Je to drama podle skutečného příběhu. Příběh kadeřnice, která se rozhodne pomoci cizí vážně nemocné holčičce, potažmo jejímu otci zvládnout situaci. Zároveň je to jeden z filmů kritizující americký zdravotnický systém, protože tam vás snadno dostanou na mizinu (buďme rádi za naše zdravotnictví). To, že Hilary Swank je spolehlivá herečka, všichni víme. Neodbytnou alkoholičku hraje dostatečně uvěřitelně, ale s mírou, aby byla sympatická v roli a nepůsobyla odpudivě. Zato Alan Ritchson mě překvapil, jak zvládl zahrát milujícího otce samoživitele, který si už nezvládá poradit ve své situaci. Tato role mu charakterem náramně sedla. Je to alternativní role bojovníka, být sražený tragickým osudem a zároveň se muset starat o dvě malé dcerky, z nichž jedna čeká na transplantaci jater s ne moc velkou nadějí a k tomu stále stoupají dluhy za její hospitalizaci. On nezná její důvody proč jim pomáhá, spojuje je pouze priorita zachránit jeho dcerku. Přes tohle všechno není film sentimentální. Nespadne do klišé ani do romantických situací. A právě to je nejlepší vlastností tohoto filmu, že zůstává věrný skutečnému příběhu, nesnaží se zalíbit všem. Ukazuje nám neuvěřitelnou zarputilost, která spojila lidi pro záchranu malé holčičky. Je nenucený a přesto hluboce dojemný.